Víc než jen chlastačka aneb Jak punkáči vybrali půl mega pro hradeckou nemocnici

Punk vs. předsudky

Hele, v papírech píšete, že chcete ukázat punk lidem, co na něj koukají skrz prsty a vidí v něm jenom bordel. Daří se vám v Polici tyhle zapšklé předsudky lámat, nebo na vás starousedlíci pořád občas koukají jak na exoty?

Po těch dvanácti letech už nám z těch „zapšklých“ starousedlíků zbylo opravdu jen pár. Většina místních už je zvyklá, že se tady jeden víkend v červenci koná punkrock festival a sjíždějí se sem pankáči z různých částí republiky. Dá se říct, že se nám ty původní předsudky podařilo až na výjimky zlomit. Dokonce bych řekl, že to někteří začali i vítat.

Žádný nácek, žádná xenofobie, stop týrání zvířat. Pro spoustu lidí zvenčí je punk jen destrukce, ale vy máte morální kompas nastavený hodně jasně. Museli jste už někdy z areálu někoho kvůli fašounským nebo agresivním kecům vyprovodit, nebo si to lidi v tomhle ohledu hlídají sami?

Dá se říct, že prvních pět ročníků provázely občas drobné provokace nebo potyčky s pitomci tohohle ražení. Tenkrát jsme si všechno řešili sami a občas to holt bolelo. Punkrockový festival si zkrátka musel svoje místo na okraji Sudet postupně vydobýt. Na šestý ročník, který už byl dvoudenní, jsme se rozhodli poprvé zajistit profi security. A ukázalo se, že to byl správný krok, podobné konflikty prakticky přestaly.
Od té doby máme na festivalu vždy alespoň dva sekuriťáky, kteří dohlížejí na to, aby celá akce probíhala v klidu. V posledních letech jde o jednotky incidentů, a spíš než o politicky motivované konflikty jde o běžné situace, kdy někdo pod vlivem dělá problémy u vstupu či v areálu. Přeci jenom jsme na periférii a dochází zde k mísení punk scény s „běžným maloměstským životem“, a to prostě může zajiskřit… 😀 Většinou však opravdu stačí jen to, že tam jsou a ani nemusí dělat nic, aby si to většina potížistů rozmyslela. 

Prachy na dobrou věc

Půl mega. Skoro půl milionu korun už proteklo z vašich fesťáků rovnou na dětskou hemato-onkologii do Hradce. To je na partu punkáčů slušný zářez. Čekal jsi v tom roce 2015, když to celé začínalo, že z obyčejné punkové chlastačky a koncertu vytáhnete takhle obří pomoc?

Tady bych jen drobně upřesnil, že na Dětskou hemato-onkologii ve Fakultní nemocnici Hradec Králové přispíváme až od roku 2017. První dva ročníky festivalu ještě benefiční nebyly.
Na začátku jsme samozřejmě vůbec nečekali, kam až se to může posunout. Když jsme s beneficí začali, měli jsme nějaká drobná očekávání, ale rozhodně ne taková čísla. 
Na druhou stranu půl milionu korun sice zní jako obrovská částka, ale když se na to podíváte v kontextu téměř deseti let, vychází to zhruba na padesát tisíc korun ročně. A i když máme z toho výsledku radost, pořád si myslíme, že to jde dělat líp a přispívat víc.

Minulý ročník padlo rekordních 101 litrů za jediný víkend. Jdete letos po krku novému rekordu, nebo tyhle čísla neřešíte a hlavní je prostě poslat do nemocnice co nejvíc?

Zde musím bohužel taky drobně opravit jeden detail. Těch 101 tisíc korun je totiž náš druhý nejlepší výsledek. Rekord stále drží ročník 2021, kdy se vybralo ještě zhruba o dva tisíce víc. S tím ale, že každý rok náklady na pořádání festivalu znatelně rostou, je ten loňský druhý nejlepší výsledek i tak super.
Každý rok se samozřejmě snažíme ten rekord překonat, ale není to to hlavní, o co nám jde. Jestli se to povede, nebo ne, to není až tak důležité. Jak píšeš, pro nás je podstatné hlavně dostat do nemocnice co nejvíc peněz, a přitom neubrat na kvalitě samotné akce a šetřit na důležitých věcech.

Organizační peklo v pěti lidech

Celou tuhle akci táhne 5 hlavních lidí a k tomu tucet dobrovolníků na vstupech. Osmnáct kapel, lidi, kapely z Polska, doprovodný program jako skate rampa. Kdy máš během toho víkendu ten moment, kdy si můžeš konečně v klidu bouchnout pivo a říct si: „Ty vole, tak jsme to zase nezvorali“?

To je dobrá otázka. Popravdě mám pocit, že už se mi to moc nedaří. Tím, že jsem celý festival v organizačním tempu a neustále něco řeším, tak se už v sobotu večer nedokážu přepnout do takového toho „party módu“.
Uvidíme, jaké to bude letos. Poprvé jsme totiž trochu změnili čas, kdy hraje naše kapela, ale o tom se ještě pobavíme v další otázce. Třeba to pomůže.
Posledních pět let to vypadá tak, že si občas natočím pivo, dvakrát se z něj napiju, někam ho odložím a v tu chvíli mě někdo zavolá, že je potřeba něco vyřešit. Na pivo zapomenu a za hodinu si jdu natočit další. A to se opakuje pořád dokola. Myslím, že za víkend takhle nechám po areálu klidně dvacet piv. Takže jsem dospěl do fáze, kdy si radši točím jen takové „mini šnyty“ – prostě dvě loknutí a jde se dál.

Děláte to zadarmo, rvete do toho vlastní prachy a mraky energie. Co je pro tebe ten hlavní motor, co tě donutí se na podzim probrat z kocoviny a začít plánovat další ročník znova?

Asi proto, že mě to pořád baví. Když přijedete k nám do Police nad Metují, uvidíte, že je to malé město na kraji republiky, kde se toho přes rok zase tolik neděje. Na festival se ale sjedou lidé, kteří už tady třeba dávno nebydlí, potkají se staré party, kamarádi po letech, a najednou to celé na jeden víkend ožije. Je to možná taková připomínka starých časů.
Zároveň to ale není jen o hudbě. Festival má dobročinný přesah, který je pro nás strašně důležitý, ale myslím si, že má i velký kulturní rozměr. Vznikají tam nová přátelství, lidé se seznamují, potkávají se kapely i fanoušci a každý rok tam panuje skvělá atmosféra. Doufám, že tomu nebude jinak ani letos.
Zajímavé je, jak se organizace festivalu za ty roky změnila. V době, kdy spolu děláme tenhle rozhovor, už máme z velké části připravený ročník 2027 a headlineři jsou potvrzení. Jakmile skončí letošní festival, tak během následujícího týdne v podstatě doladíme zbytek line-upu na příští rok.
Dnes už to není tak, že skončí jeden ročník a teprve potom začneš připravovat další. Ty ročníky se prolínají. Ve chvíli, kdy finišujeme letošní festival, už zároveň řešíme příští a pomalu přemýšlíme i nad tím, koho oslovit na rok 2028.
Je to zvláštní doba. Na jednu stranu to vytváří mezi promotéry a organizátory nezdravý tlak, protože se všechno bookuje čím dál dřív. Na druhou stranu jsme malý festival a tohle prostě sami nezměníme. Musíme se přizpůsobit větším hráčům na scéně a hrát podle jejich pravidel. Bohužel.

Co bude dál?

Hospůdka U Pavla, stromy, stín, pohoda, 18 kapel a stopka. Píšete, že větší už to být nemá. Našel si Bez Šance Fest svůj strop a teď už budete jen ladit detaily a tahat víc kapel z venku, jako jsou letos polští Spittle, nebo se nebráníte tomu, že to jednou bouchne ve větší open-air?

Myslím si, že větší už to být ani nemá. Ten areál je podle mě na svém maximu a víc by prostě neunesl. Kdybychom přidali další den nebo výrazně víc kapel, už by to podle mě bylo na úkor pohody a celé atmosféry.
Naším cílem proto není festival nafukovat, ale ladit detaily, přicházet s drobnými novinkami a každý rok ho o něco zkvalitnit. Zároveň si ale chceme za každou cenu zachovat DIY přístup, a hlavně genius loci toho místa. To je podle mě jedna z věcí, která dělá Bez Šance Fest tím, čím je.
Jednou za pár let se sice objeví nějaký vykřičník nebo podnět, jestli se festival nebude muset stěhovat jinam, ale pokud nás k tomu nedonutí nějaké vnější okolnosti, tak se z toho areálu rozhodně stěhovat nechystáme. A tím je vlastně dané i to, že z Bez Šance Festu nikdy nebude obří open-air festival.
Co se týče nás jako organizátorů, tak většina organizačního týmu jsou zároveň členové kapely Bez Šance. Pořád to máme nastavené tak, že na prvním místě je pro nás kapela. Bez Šance Fest je pro nás obrovské vyvrcholení roku, ale nechceme se stát lidmi, kteří jen organizují festival a přestanou hrát. Možná i to je pro někoho sympatické, že jsme vlastně takový „kozlové – zahradníci“ v rámci organizace festivalu.

V pátek v 11 v noci do toho řežete se svou vlastní kapelou Bez Šance. Co je horší - koordinovat celej den lidi a řešit průšvihy v areálu, nebo pak vlítnout na pódium a odehrát set pro domácí kotel?
Dá se říct, že až letos, na dvanáctém ročníku, jsme jako pořádající kapela konečně pochopili, že je vlastně lepší odehrát koncert už v pátek. Člověk pak nemusí být až do sobotního podvečera pod neustálým stresem, řešit organizaci a pak teprve jít na pódium.
Od toho si letos hodně slibujeme. Doufáme, že si festival užijeme mnohem víc i my sami. Pátek bývá tradičně hodně divoký, chceme během koncertu natáčet videoklip, takže věříme, že z toho bude pořádný mejdan a důstojná tečka za pátečním programem.
Je to pro nás nový koncept, takže uvidíme, jak se osvědčí. Myslím si ale, že budeme na koncert čerstvější než v minulých letech, a že si ho užijeme společně s lidmi naplno.
A jestli je horší celý den koordinovat festival a řešit všechny průšvihy v areálu, nebo pak vlítnout na pódium? Popravdě ani jedno. Mě baví obojí. Baví mě celý den organizovat festival a pak si večer stoupnout na pódium a zahrát pro domácí publikum, ale co si budeme, minulé roky to bylo fakt na krev. 
Já doma mívám mnohem větší trému než kdekoliv jinde. Když hrajeme mimo Polici nad Metují, jsem paradoxně mnohem klidnější. Ale asi je to tak správně. Domácí koncert je přece jen vždycky trochu výjimečný. Takže se těším úplně na všechno a nedokážu říct, že by pro mě jedna z těch rolí byla horší než ta druhá.

Otázky: Dan Adamus
Odpovědi: Petr Samuel Zuda
Datum realizace: 16.07.2026