aneb Jak mě zase spolknul underground

Je to už dávno, co jsem vydávil poslední číslo mého fanzinu Tuberculosis, který byl zaměřený na extrémní hudební žánry - death metal, brutal death, gore-grind, grindcore… Nějakých 18 let asi. Nedlouho potom jsem to zabalil, možná z nějakého vyhoření, už nevím, je to tak dávno, že tenkrát se tomu tak ještě asi ani neříkalo. 😝 Nicméně jsem si myslel, že to je definitivní konečná. Začal jsem víc sportovat, oženil se s ženou svých snů a založil s ní rodinu a na vydávání fanzinu už ani nepomyslel, i když se mi ty zkušenosti hodily třeba při tvorbě grafických materiálů v našem cyklistickém oddíle a při pořádání závodů. Vtipná příhoda, z dnešního pohledu, se udála někdy tak v roce 2015 nebo 2016, když jsem se jednou v noci vzbudil propocený a s hrůzou v očích… Tenkrát to byla noční můra, že jsem zase začal vydávat Tuberculosis… 😂 …dnes už opět skoro realita, ale tenkrát mě ta myšlenka fakt vyděsila! 

Dlouho jsem se na muzice aktivně nepodílel, i když jsem vytvořil pár grafik pro kapely, namaloval nějaké to logo, nebo navrhnul merch. Nikdy už ale nic velkého. Až tak dva roky zpátky zase trochu zatoužil být součástí scény, alespoň jako fanoušek, takže jsme se ženou navštívili pár koncertů a mě to začalo zase neskutečně bavit, i když trošku v jiném stylu než v dobách “Tubery”. Hodně mě začala bavit punková scéna, pro mě území málo probádané a tudíž zajímavé…

Zlom nastal po novém roce, v lednu 2026, když jsem zaregistroval fanzin The Punkavec. Ze zvědavosti jsem si od vydavatele Honzy objednal dva kusy, poslal mi čísla 4 a 5. Nezapomenu na okamžik, kdy jsem ze schránky vyndal papírovou obálku s potiskem čůrajícího pankáče a z ní vyjmul dva PAPÍROVÉ FANZINY! Bylo to jak v devadesátkách, kdy jsme si psali dopisy s kapelami, labely, fanoušky, ale i dalšími vydavateli fanzinů. Punkavec mě zaujal obsahově, teda ne, že by nebylo co zlepšovat, ale to je vždycky, nicméně jsem si rád přečetl něco nového o scéně, kterou jsem se rozhodl poznávat více do hloubky. Co mě ale ničilo, byla děsivá grafická úprava, která mě úplně odváděla od pozornosti, nedokázal jsem se soustředit na obsah. Nabídnul jsem tedy Honzovi pomoc s úpravou grafiky a on souhlasil. Od té doby to už jen nabírá obrátky… 😂 Šesté číslo, které vyšlo v únoru už jsem nasázel celé do nové grafiky, která nám přinesla pozitivní ohlasy, což mě motivovalo k další práci. Dohodnul jsem se s Honzou, že bych zkusil udělat nějaký rozhovor a on souhlasil. Takže v dubnovém čísle, které opět prošlo grafickou úpravou, kde jsem měl opět volnější ruku, abych věci dělal po svém, jsem už vytvořil i nějaký ten obsah - rozhovory s Velšany N.V.S, Španěly The Ragtags (zahraniční věci mi na stránkách Punkavce taky scházely), nebo domácími hardcore-punkery No More Hiroshima, či tvůrcem stránky Free Punk for the Punx.

Mezitím se nám podařilo vytvořit i web Punkavce (https://thepunkavec.cz), který jsem si u Honzy vymodlil, hlavně, abychom tam měli přehledně zorganizovaný archiv čísel a rejstřík článků. Honza se zase realizuje v kalendáři akcí, který si troufnu říct, je v Čechách unikátní, jen ho musíme dostat do povědomí punkáčů a nejen jich. Na webu samozřejmě nenajdete jen těchto pár věcí, ale i další zajímavý obsah třeba v blogu…

Při tvorbě dubnového čísla jsem se seznámil s Alexou Befree, se kterou jsme vytvořili hlavní článek červnového čísla, kde jsem kromě tohoto rozhovoru spáchal i vcelku povedené “pokecy” s francouzkými Breakout, domácími fitness punkery Born2drill nebo libereckou sekcí Food Not Bombs. Tohle číslo, je rozhodně naše nejpovedenější, i když si myslím, že pořád má pár zásadních much - nechám si je pro sebe, ale zkusíme je vychytat… 👌

Díky lidem, se kterými jsem dělal rozhovory, se cítím být neskutečně motivovaný do další práce, která probíhá samozřejmě průběžně pořád. Takže intenzivně tvoříme devítku, ta vyjde v srpnu!

Proč tohle ale celý píšu je fakt, že bych chtěl poděkovat Honzovi za to, že mi dal možnost zase tvořit a dokonce mi nechal volné ruce, takže můžu být kreativní. Můj obdiv má Honza za to, že v dnešní době má chuť a sílu vydávat DIY papírový fanzin a drží ho v lajně, tlačí na termíny a nenechává to chcípnout, což jsou věci, kvůli kterým jsem já asi svůj fanzin před lety pohřbil. Neměl jsem už sílu tu káru tlačit dál. Honza zatím sílu má, ale určitě není bezedná, takže já se mu teď snažím tu jeho roli ulehčit, pomáhat s čím můžu, snažím se dodržovat termíny a být kreativní! Tahle spolupráce mě strašně baví! Děkuju!

Hobluda