Obvykle nepíšu recenze, to nechávám odporníkům, ať už v sofistikovaných médiích, tak v sofistikovaných internetových diskuzích, tam je “správných” názorů nejvíc! 🤣 Tady jsem si ale řekl, že udělám výjimku, protože The Casualties přesně definují můj hudební nevkus. Řekněme si to rovnou, že jejich novinku nelze nepochválit, stejně jako většinu tvorby. Než si to tu ale rozpitváme, tak bych se ještě krátce zastavil u kontroverzního témata - Jorge nebo Dave? Kdo je lepší zpěvák? 😆 A tady bych rád rozjel tu sofistikovanou diskuzi, takže šup s tím do komentářů… 👇 Zastávám názor, že pokud by Dave nazpíval největší hity z Jorgeho éry, možná by nebyly tak manifestativní a punkově špinavé, ale byly by přesnější a hardcorově ostřejší… a bylo by tomu víc rozumět! 🤷 Za mě lepší! Takže stejně jako byl Michale Graves lepším zpěvákem pro Misfits než Glenn Danzig, tak Dave Rodriguez je lepším zpěvák pro The Casualties než Jorge Herrera! Tak, a teď do mě… 😆

Dost plků, zavolejte pyrotechniky, teď to “odpálíme”... Krátké intro mi připomíná okamžiky, když sleduju zprávy, včetně té vysoké tepovky, která ho provází, ale nijak to nezdržuje a po chvilce na něj navazuje titulní singl “Detonate”. S délkou pod minutu a půl, ostrým tempem a nakažlivým refrénem Tried it all, I can’t relate / Pull thе fucking trigger / It's time to detonate naznačuje, že ani po těch letech The Casualties neztrácí nic ze své divokosti a že tahle deska ti to nedá zadarmo! Další singl “People Over Power” zahajuje sólo upomínající Jakeovy metalové choutky, které dělají tvorbu “obětí” zkousnutelnou jak pro punkáče, tak pro metloše, zvláště ty thrashově laděné! Záhy to ale sklouzne do klasického casualties kolovrátku, kde Daveův ostrý řev skanduje Disrupt the system / Disorder, disorder střídaje se se sborovým People over power a zhruba ve dvou třetinách to utne siréna, která zpomalí tempo, aby dala prostor jasné demonstraci People over power / People, power. Výborná věc! Následující “Empire Falls” povolí metalové sevření do skočného punkového rytmu a uvolní tak hudební napětí, ovšem ne textově, tady je to opět jasné poselství! “Ashes of War” po krátkém instru vystřelí agresivním kytarovým riffem (mimochodem skvělým riffem) podpořeným agresí Daveova zpěvu, ale prostřídaný melodickým refrénem. Přes několik světlých momentů mi poslední dvě zmiňované věci přijdou spíš jako slušně znějící vycpávka, což se ovšem mění v následujících skladbách… Pochod “Allies and Assasins” bych sice taky nenazval nějakou velkou hitovkou, ale má pro mě takovou zvláštní auru, ať už je to pro to pomalé tempo, nebo pro závěrečnou halekačku We are, we are, we're free / Free to be what we wanna be. “Brick by Brick” je ale jasnou hitovkou a divím se, že ji Casualties nevykopli jako singl. Jedná se o další rychlejší věc, kterou začíná na tomto albu netradičně rytmická sekce bez kytary a tak si tady užívám prostor, který dostala basa. První slova patří refrénu a posluchač hned od začátku ví, o jakou věc se jedná, bez kompromisu tohle sborové Brick by brick / Brick by brick budete halekat stejně jako Fuck the police ve druhé sloce, nepochybně! 

Druhou půlku alba načíná melodická “Few the True” se silnými sbory v refrénu s jasným vzkazem, že “my jsme těch pár opravdových” Whoa-oh-oh, whoa-oh-oh / We are the few, we are the true a na ní v podobném duchu navazuje i další “Now and Tomorrow”. Zase střídání Daveova nasraného vokálu ve slokách se silnými sbory v refrénech a skvělé basové a kytarové sólo mezi posledními dvěma sborovými refrény! Silná věc! Ale ta deska, ta už do konce nepovolí, ani v hitovosti, ani v nasranosti, a hned nám to potvrdí “Eye for an Eye” s jasným vzkazem o lidské zaslepenosti… Song “Pigs on Fire” je to, co si každej pankáč přeje zažít v kotli, skočná nakládačka, která nemůže nikoho nechat chladným. V textech se navíc střídá španělština s angličtinou a jednohlasně řvou proti fašounům a rasistům a celé to kurevsky funguje! Pro mě jeden z vrcholů alba! Předposlední “Streets of Hatred” malinko tlumí jinak skvělou poslední třetinu alba. Ne, že by byla slabá, jen má spíš nevýhodu, že tu živoří v sevření “Pigs on Fire” a “Wake Up, Kill, Repeat”. Tak a jsme u konce “Wake Up, Kill, Repeat” založená na ostrém, ale monotónním tempu, agresivním zpěvu, hlásajícím temnou textovou náplň, vám neudělá hezkou neděli. Spíš donutí nasadit glády a vybít se v kotli někde v klubu! A taky nabádá pustit celou tuhle fošnu znova… a znova… a znova… Repeat!

The Casualties nahráli desku ve vysokém standardu, se skvělým zvukem i hráčskými a skladatelskými výkony. Hodnotím ji lehce nadprůměrně jen proto, že to jsou Casualties a proto, že vím, že to umí líp, ale kdyby tohle nahrála nějaká méně známá kapela, je to tak na devítku… Desku nemám origo, takže obal a zpracování nehodnotím, ale tak napište vy, kdo máte třeba vinyl, jak to dopadlo! V komentářích je na to místa dost… 👇

Hodnocení alba - 6,5/10

Hobluda