Organizátoři Rock for People se s tím nemažou a posílají tam tu nejhlučnější možnou nostalgii. Ještě než stihl utichnout poslední festivalovej bordel, odpálili bombu, ze které všem fans instantně naskočila husí kůže. Prvním oficiálním headlinerem pro rok 2027 jsou kalifornští králové spratků - blink-182!

V Hradci Králové to odpálí od 2. do 5. června 2027. Mark, Tom a Travis v plný sestavě, připraveni ukázat, že starý psi mají pořád ty nejostřejší zuby.

Jsou to ještě vůbec punkeři? Serte na škatulky.

Kolem blink-182 se už od devadesátek táhne ta otravná, pseudofilozofická debata: „Je to ještě punk, nebo jenom komerční popík pro děcka na skejtech?“

Hele, pokud se na punk díváš optikou zamrzlých ortodoxních fotrů, co uctívají jenom Sex Pistols a sypou si popel na hlavu zakaždým, když kapela zahraje čistej akord, tak tě blink asi nebaví. Jenže punk není o tom, jak moc ti smrdí bunda a jestli umíš hrát jen na dvě struny. Punk je přístup.

Na co ti jsou číra a glády z pultu rebelie, když největší punk je prostě totální svoboda udělat si věci po svým? Vzpomeň si na legendární klip k The Rock Show. Když dostali od labelu tehdy astronomickej rozpočet 500 000 dolarů na natáčení, mohli si pronajmout luxusní vily a modelky. Místo toho vzali ty prachy v hotovosti, šli na ulici a začali balíky dolarů jen tak rozdávat random lidem. Koupili auto, aby ho hned rozmlátili, zaplatili bezdomovcům luxusní kadeřníky a najali striptérky, aby šly uklidit důchodcům.

Vzít půl mega od korporátu a spláchnout je záchodem čisté anarchie a zábavy - to je sakra víc punkový a upřímný než polovina kapel, co se tváří hrozně drsně a politicky.

Nebyli sice úplně první, ale tvořili dějiny

Jasně, pop-punk jako takovej úplně nevymysleli z nuly. Rychlý a melodický věci o vztazích drtili už koncem sedmdesátek The Ramones nebo The Buzzcocks a v devadesátým čtvrtým prokopli dveře do rádií Green Day s albem Dookie. Jenže blink-182 u toho začátku té největší pop-punkové horečky stáli taky a dali jí ksicht, kterej změnil svět.

Začínali v garážích na začátku 90. let a jejich raný desky Cheshire Cat (1995) a hlavně Dude Ranch (1997) s hymnou Dammit byly čistá, špinavá klubová jízda. Do té doby byl punk buď naštvanej, nebo politickej. Blink-182 ale přišli, shodili gatě (doslova), začali zpívat o puberťáckých trablech, mimozemšťanech a o tom, jak je všechno u prdele.

Když pak v roce 1998 naskočil za bicí Travis Barker a o rok později vydali kultovní desku Enema of the State, zvuk se vyčistil, zrychlil a stal se z toho globální fenomén. Bez nich by na začátku milénia nebyly kapely jako Sum 41, Simple Plan nebo Good Charlotte. Všichni kopírovali to, co Mark, Tom a Travis vymysleli ve svých garážích v San Diegu.

Je to pořád cool??

Může bejt kapela, kde klukům táhne na padesátku (nebo ji mají na krku), pořád cool? U téhle trojice to ani jinak nejde.

Travis Barker: Ten chlap je naprostej démon. Jeden z nejvlivnějších bubeníků planety, kterej do těch blan mlátí s takovou intenzitou, že by zahanbil i o polovinu mladší hardcore bubeníky. Udává rytmus celý moderní scéně a je mu u prdele, co si kdo myslí.

Tom DeLonge: Vrátil se tam, kam patří. Kromě toho, že sype z rukávu geniálně jednoduchý a chytlavý riffy, stíhá ještě oficiálně huntovat UFO a řešit mimozemský civilizace. Totální úlet, totální punk.

Mark Hoppus: Přežil rakovinu, nakopal jí zadek a vrátil se na stage s takovou radostí ze života, že tě to prostě musí strhnout. Jeho basový linky ti projedou tělem jako elektrickej proud.

Když tihle tři vlítnou na pódium, není to žádný unavený vzpomínání na starý časy. Je to explozivní koktejl svobody, energie a absolutního uvolnění. Hymny jako What's My Age Again?, All The Small Things nebo pecky z desky One More Time... tě v moshpitu semelou a vyplivnou s rohlíkem na tváři.

Verdikt: Rock for People 2027 má hned na začátek solidně nabito. Blink-182 mají pořád ten správnej punkovej nadhled, obří koule a v Hradci to bude naprosto epickej bordel!

Adamus