Jarda Haž je jedním z pilířů české grindové scény a pro mě osobně jedním z Top5 extrémních bubeníků u nás. Už jen to ho předurčuje k tomu být hostujícím lékařem v naší hlukové terapii. Ovšem fakt, že dvě z jeho kapel mají čerstvé nahrávky, mě jen utvrdil v rozhodnutí pozvat Jardu do mé ordinace...

Čau Džáro, desítky let jsme si nepovídali, tak co je u tebe novýho? 😆
Ty po mně chceš shrnout těch tisíc let, co jsme se neviděli, do pár řádků? 🙂 Tak dobře. V kostce: vyrostly mi děti, pár kapel jsem rozpustil a pár jich zase založil, změnil jsem práci a stihl jsem procestovat kus světa – ať už s rodinou, pracovně, nebo s kapelou. Zkrátka se toho událo docela dost.

Krátce se představ našim čtenářům. Myslím, že hlavně mnohým punkáčům nebudeš úplně známý… 🙂
Je mi 46 let a duší jsem extrémní metalista, bubeník, občasný textař, grafik a hlavně manžel a táta. V pracovním životě funguju jako kreativec a digitální stratég. Jsem tak trochu idealista a snílek, co občas nenávidí svět – respektive nenávidím lidstvo jako celek, ale miluju lidi. Stejně tak nesnáším církev, ale dokážu pochopit víru. Dobré duše v mém okolí tvrdí, že se mi daří v muzice, že mám skvělou rodinu, jsem super táta a v práci patřím k top odborníkům na digitální marketing, co taví nestandardní nápady do kampaní. Mně samotnému to všechno přijde vlastně úplně normální. Zkrátka asi nejsem úplně standardní jedinec. 😉

Chtěl bych se bavit hlavně o nejnovějším projektu Noises a dnes již kultovce Jig-Ai, ale abychom si to zrekapitulovali, kde všude jsi ještě hrál/hraješ? Alienation Mental, Perfecitizen, Perferia, co dál?
Minulost byla jízda, ale teď je to pro mě hlavně o Jig-Ai a Noises. Obě kapely letos vydávají desku a kolem toho se točí spousta práce a zařizování. Je to ale skvělý proces! Obě tyhle desky jsou pro mě vlastně takové pomyslné ‚poprvé‘. U Jig-Ai je to první deska, kterou jsem s nimi nabouchal, i když už jsem v kapele 6 let a projeli jsme kus světa. S Noises je to pro změnu úplně první nahraný materiál vůbec. Rok 2026 je zkrátka hodně silný! Další kapela, ve které momentálně působím, je Perferia. Tam zrovna finišujeme materiál. Letos to asi nahrát nestihneme... i když, kdo ví? 🙂 Že by z toho nakonec byl hattrick?
Když se ale ještě vrátím k té tvé otázce na starší kapely – kompletní rekapitulace by byla fakt na dlouho. Nejzásadnější z těch mých minulých štací byli určitě Alienation Mental. I teď, po dvaceti letech, mi pořád píšou fanoušci z celého světa. A pak samozřejmě Perfecitizen. Poslední deska “Humanipulation” byla a asi už navždycky zůstane tou nejkomplexnější a stylově nejpestřejší nahrávkou, na které jsem kdy hrál a dělal. I když to byl pořád extrémní death-grind.

Takže Noises - tvoje nejnovější kapela. Nečekal jsem nic jinýho než grindcore, ale dostal jsem KURVA GRINDCORE! Seznam tedy čtenáře s touto kapelou, jak to vzniklo, kdo tam hraje apod.? 
Noises vznikli původně jako takový side projekt. Strunná sekce z Insistent, tedy Dan a Voko, měli v šuplíku zaparkované nějaké riffy, do kterých chtěli natáhnout mě, a tak z toho vznikly tyhle fast grindcore riffáže a mým posypáním riffhaže 🙂 Hele, je to prostě čistá láska k přímočarému, rychlému GRINDCORE, a bylo to. Nakonec se z původního projektu vyklubala celá deska. Teď už skládáme dál, plánujeme koncerty i mimo ČR a celkově se to dost rozjíždí. Sestava je jasná: Dan - kytara, Voko - basa, Ižďo - vokály a já bicí. Je to sice nová kapela, ale vlastně se v ní sešla parta starých undergroundových pák/pak. 😉 Mé kapely jsi už nakousnul ja bych za kluky přidal: Diphteria, Insistent, Human Humus…

💥 Nebylo v tištěné verzi:
Né, že by se nám to nehodilo do hlukové terapie, ale proč právě název Noises?
No původně, když jsme byli ještě jen tři, říkali jsme si pracovně Tripple Kripple. Náš společný chat na Messengeru se pro změnu jmenoval MayhemGrind… Název Noises z toho všeho ale nakonec vypadl tak nějak úplně přirozeně. A věř mi, že kdybys k nám vlezl do zkušebny bez špuntů, tak by ses z toho kraválu asi posral. Takže ten název je vzhledem k našemu hlukovému podkresu naprosto namístě. 🙂

Funglovka “Werther Effect” je slušná medikace na boj s tichem! Tak nám ho přibliž svými slovy…
Vlastně na tom není co složitě vysvětlovat. Přesně tak, jak jsme ty vály ve zkušebně nasázeli, tak jsme je i zvěčnili ve studiu. Jako zastřešující koncept jsme vybrali Werther Effect, protože to metaforicky přesně rezonuje s tím, co se teď děje všude kolem nás. Hotovo, víc jsme v tom nešťourali. Celé to vzniká rychle, naprosto přirozeně a funguje mezi námi skvělá hudební i tematická synergie.

Venku ho máte sotva pár týdnů, už jste na něj dostali nějaký reakce, recenze, ohlasy, nadávky?
Víš, jak to dneska je. Muziky se na lidi valí tolik, že se to vlastně ani nedá všechno stíhat. O to víc jsme rádi, že jsme u nich zarezonovali. Recenze jsou teprve v procesu, je to přece jen fakt čerstvý, ale první reakce, komentáře a zprávy, co nám od lidí chodí, jsou velmi pozitivní. Zvlášť je fajn, když ti to pochválí lidi, o kterých víš, že mají obrovský přehled a mají naposlouchané fakt tuny muziky. To pak potěší.

Mě teda naprosto dominantní na celé nahrávce připadá zvuk rytmičáku, dokonce tak, že jsem se několik prvních poslechů nemohl soustředit na nic jinýho, fakt zabiják, hlavně v sypačkách, jestli to byl účel, tak se to povedlo… Necítí se ostatní kluci trochu upozadění? 😀
Tak víš jak, rychlý grindcory jsou na tepající rytmice zkrátka postavené. A víš, jak se to říká – kapela je jen tak dobrá, jak dobrý je její bubeník... Tím samozřejmě vůbec nic nenaznačuju! 😀 Ale teď vážně, v úplně prvním mixu lezl ten snare ven ještě mnohem víc. Byl jsem to vlastně já, kdo ho chtěl trochu stáhnout. 😀 Každopádně k tvé otázce: ano, má to přesně takhle vraždit! 😉

„Wertherův efekt popisuje jev, při kterém široce medializované zprávy o sebevraždách vyvolávají v široké veřejnosti nárůst počtu napodobitelských sebevražd. Tento nákazový efekt je obzvláště silný, jsou-li tyto příběhy podávány senzačně, idealizují-li zesnulého nebo podrobně popisují-li konkrétní použitý způsob.“, toť krátké info z netu 😀 Proč právě tato tématika? Je vám nějak blízká? Týkají se všechny texty tohoto tématu - je album koncepční, nebo na něm najdeme i jiná témata? Přibliž nám texty a řekni kdo je píše…
To téma je staré jako lidstvo samo. Sociální sítě dnes extrémně znásobují dopad povrchních informací a všemožných pseudoukazatelů kvality lidských životů. Ta paralela k sebevraždám podle vzoru je vlastně úplně nasnadě. Celé lidstvo teď de facto páchá vlastní pomalou sebevraždu – na naši planetu zkrátka působí jeden obří Wertherův efekt. Když jsme se v kapele bavili o textech, Ižďo měl vždycky blízko k tématům, jako je samotné lidstvo, dopady politiky a byznysu nebo chování jedince versus chování mas. Když pak přinesl hotový soubor textů na náš první materiál, v podstatě jsme tomu jen vtiskli tuhle zastřešující myšlenku. Texty fungují jako střípky, které do sebe zapadají a tvoří celek. Promítlo se to i do vizuálu – na obalu desky jsou noviny se třemi články a každý z nich dějově popisuje třetinu songů. Není to tam jen jako prázdná grafika, ty články jsme reálně napsali jako shrnutí myšlenek a příběhů z našich textů.

Album vyšlo na CD a kazetě. Kazeta asi OK, ale třeba na punk scéně je CD jako fakt asi mrtvý médium a většina už to valí ven na vinylech… Jak to mají grinders, pořád jedou víc disky? A jak to máš ty? Kdy sis naposledy koupil a pustil CD?
Hele, každému, co mu chutná. 😉 Tohle bylo doporučení od labelu s tím, že pokud se bude nahrávce dařit, uděláme i vinyl. Nechci úplně škatulkovat, co je zrovna in a co out. V metalové a grindové scéně teď hodně jedou kazety a vinyly, zatímco cédéčka zůstávají takovou stálicí, i když dnes už fungují spíš jako sběratelský artefakt na podporu kapely. Svět se prostě přesunul do mobilů a na streamovací platformy – respektive už se tam v drtivé většině dávno přesunul. Já osobně jedu všechno ze streamu a na nosiče se mi doma jen práší. Upřímně, pro mě je to vyloženě o té podpoře. Je mi vlastně jedno, jestli kapelu podpořím koupí CD, kazety, nebo spíš nějakého netradičního merche, co mě osloví. Muziku pak stejně poslouchám online. Paradoxní je, že ačkoliv mám doma spoustu cédéček, kazet i vinylů, nevlastním už ani jeden přehrávač...

“Werther Effect” vydal L´Infantile Collective - proč právě tento label? Jak jste se spoluprací spokojeni?
S Ossiem se známe tisíc let. De facto všichni z Noises už jsme s ním přes naše předešlé kapely nějak spolupracovali a vždycky to bylo super. Funguje tam jasně definovaná svoboda, vzájemná důvěra a vlastně i podpora. Celé jsme to tedy postavili na dlouholetém kamarádství a vynikajících zkušenostech. Ono totiž, když ti někdo 20 let a víc nepochčije záda, to se zkrátka počítá. 😉

Desku streamujete, nekazí to byznys vám nebo vašemu labelu? Kde ty vidíš úlohu streamu?
Tohle je docela široké téma. Dám ti na to svůj úhel pohledu, i když jsem si vědom, že se na tu problematiku dá dívat z mnoha stran. Za mě je stěžejní, aby kapela dala svůj materiál ven v top kvalitě a přesně tak, jak si přeje, aby ho fanoušci konzumovali. Když totiž nahrávku nedáš na stream sám, dřív nebo později to tam flákne nějakej strejda, kterej to blbě ripne, ještě si na to nasadí monetizaci a naše minutové songy budou proložené reklamním sdělením. To v ten daný moment není vůbec relevantní a úplně to zničí zážitek z poslechu.
Druhý bod je promo. Fanoušci i pořadatelé díky tomu můžou sdílet náš materiál přímo od zdroje. Je to zkrátka forma reklamy a nutnost být přítomen ve všeobjímajícím online prostoru. Funguje to jednoduše: ten, kdo chce kapelu podpořit návštěvou koncertu, koupí merche, fyzického nosiče nebo online hudby, ten to prostě udělá. A ten, kdo chce jet free, to taky udělá podle sebe – ale má k tomu od nás aspoň pořádně udělanej výstup, kterej má námi požadovanou zvukovou a případně i vizuální kvalitu.

Moc často s Noises nehrajete živě, chystáte nějakou masivnější podporu prodeje desky? Třeba nějaké tour, nebo tak něco?
Neblázni, vždyť sotva vyšla deska a máme za sebou první koncert na legendární Sedmičce... Navíc, je nám, kolik nám je. 😀 Už jsme s jinýma kapelama objeli svět. Noises je kapela, která chce hrát hlavně pro radost na fajn akcích. Zároveň je to pro pořadatele trochu nákladnější, protože máme zahraničního zpěváka. Do toho máme všichni dost narvané kalendáře kvůli práci, rodinám, dalším kapelám... Nechci ale, aby to vyznělo tak, že jsou Noises jen nějaká výplň nebo páté kolo u vozu, to rozhodně ne! Když se tomu věnujeme, tak tomu v tom daném časoprostorovém slotu dáváme naprosté maximum. Zároveň to ale zkrátka musí zapadat do našich reálných životů. A když se tak ptáš na tu masivnější podporu... co by to podle tebe vlastně mělo být? 😉

💥 Nebylo v tištěné verzi:
No, co? Taková klasická grindová šňůra - stadióny a hlavní hrací časy na velkých stejdžích megafestivalů… A samozřejmě all inclusive cateringy, kurvy, chlast a chlebíčky, masáže s happy endem před i po koncertě, tvrdý i měkký drogy… Dyť to znáš z Jig-Ai… 😂
Máš opravdu zajímavé asociace ke klasické grindové šňůře. 😀 Ale ještě víc zajímavé je to, že máš podezřele pravdivé informace, přesně tak to vypadá (čti “ Je fajn když se pokrejou náklady a zbyde na bagetu na benzínce”.) 😀

Jak probíhají vaše koncerty, máte speciální show, třeba nějaký sebevražedný rekvizity apod.?
Naše show je speciální tím, že přijdeme na pódium, usmějeme se na lidi... no a pak do nich prostě nasereme grindcore s minimálníma pauzama mezi songama a bez zbytečných keců. A to je celý! 😀 Žádná ‚image‘, žádná póza. Je to jen čistej přesun energie a lásky pomocí extrémního a rychlého grindcoru se špetkou metalových záchvěvů. 😀

Vím, že váš klip narazil na cenzuru na Facebooku, tak něco o tom… Nepřipadá ti to ironický, že FB cenzuruje váš klip o sebevraždě, ale přitom spousta dalšího obsahu, který tam najdeš, mladé lidi (a nejen je) přivádí k psychickým problémům a ve finále možná i k těm sebevraždám? Co vůbec ty a socky? Vím, že jsi celkem aktivní…
Hele, tohle je naprostý peklo téma. Nejde jen o to, že nám klip na Facebooku sekla automatická cenzura – ten fór je v tom, že na Instagramu to vesele zůstalo. Přitom je to de facto ta samá firma pod hlavičkou Mety. Na YouTube, který spadá pod Google, je to v pohodě, i když tam u některých songů občas vyskočí alert, že to asi není úplně materiál pro děti. 😀
Kdybych teď měl být trochu postapokalypticky patetický, tak řeknu, že niche žánr jako grindcore je pro tyhle platformy zkrátka nezajímavý. Nezvedá jim to čas sledování, a tím pádem nevytváří prostor pro servírování reklamy. Zabanováním takového videa navíc platforma krásně naoko deklaruje, jak úžasně ‚chrání‘ uživatele. Na druhou stranu – politické a populistické sračky nestačíš nahlašovat a stejně ti tam pořád skáčou. Proč? Protože je to mnohem větší žrout pozornosti. Tenhle obsah je tlačený nenávistí, a ta na lidský mozek funguje reakčně mnohem líp a rychleji než láska. Takže víc nenávisti a populismu = víc stráveného času = víc reklam a peněz. Ano, teď jsem to hodně ohnul do úhlu pohledu undergroundového hudebníka. Zároveň je ale fér přiznat, že se dýl jak čtvrt století živím digitálním marketingem, takže pod tu pokličku vidím trochu víc než standardní uživatel.
A proč jsem na sockách aktivní? Je to prostě cesta, jak zviditelnit svou práci, muziku a zajímavá témata. Zároveň se na to zkus podívat z té druhé strany – je to prostor, kde může každý z nás do toho všudypřítomného shitstormu cíleně přidávat zajímavá, lidská témata, a tím se snažit aspoň trochu vyvažovat tu misku vah. 😉

Tvoje další kapela, v současné době asi ta hlavní (?), Jig-Ai má na spadnutí novou desku “Jigoku”, tak nám o ní něco řekni… Už je nahráno? Kde jste nahrávali?
Je to tak, Jig-Ai je bezesporu tou hlavní kapelou. Je to dané už jen její velikostí – jezdíme X zahraničních koncertů ročně, je o nás celosvětový zájem, navíc máme v kapele super dospělý vztahy a tak dále. Proto je to zkrátka ‚ta hlavní‘. Právě teď finalizujeme novou desku, která ponese název “Jigoku”. Je už nahráno i smícháno. Točili jsme u Otyna ve studiu Davos a mix nám dělal Lucas v Rakousku. Navíc jsme tam měli čtyři hosty na doplňkové japonské mluvené slovo a nahráli jsme i tradiční japonské nástroje koto a šamisen. Deska vychází 1. 8. 2026 a to datum jsme nevybrali náhodou. Váže se totiž k bájnému dni, kdy vrchní soudce Enma, boss všech zemřelých v japonském pekle Jigoku, velí otevřít pekelné kotle. Celé album je striktně koncepční. Má dvacet songů a vypráví 20 příběhů inspirovaných japonskými démony, rituály a tresty. Ke každému válu navíc vznikla sólo grafika i minipříběh a celé to bude zabalené do tematického obalu. Byla a ještě pořád je na tom strašná tuna práce, ale chceme prostě vydat to nejlepší, čeho jsme momentálně schopni.

Obal se opět ponese v duchu tradičních obalů Jig-Ai, nebo chystáte nějakou změnu? Komu jste tentokrát svěřili jeho tvorbu?
Otázkou je, co si vlastně kdo představí, když se řekne ‚tradiční obal Jig-Ai‘. Tentokrát jde o malované výjevy úzce inspirované tematikou alba “Jigoku”. Na obalu, stejně jako na samotné nahrávce, jsme si dali fakt záležet. Nejdřív vznikla myšlenka – já jsem namaloval hrubou skicu, popsal, jak má celá grafika vyznívat a jakou starou japonskou techniku malby chceme napodobit. S tímhle jsme oslovili Timbula (bvll art), který pro nás už v minulosti překresloval re-release vinylu Katana Orgy. Asi čtyři měsíce jsme si to navzájem pinkali s komentáři a ladili detaily, až z toho nakonec vylezly čtyři malby, které jsem pak poskládal do finálních tiskových podkladů. A protože u téhle nahrávky jsme opravdu nic nenechali náhodě, nejedná se pouze o klasický obal...

Zaregistroval jsem, že Jig-Ai natočili po všech těch letech svůj první videoklip. Co nám o něm řekneš? Kdo vám to točil, jak dlouho jste to natáčeli, kolik to stálo…? Proč až po tolika letech?
My jsme to vzali zhurta a během jednoho dne jsme nabrali podklady rovnou pro dva videoklipy k songům z nové desky “Jigoku”. Naším cílem je mít k albu nakonec aspoň tři. A proč až po tolika letech? Vlastně jsme to řešili už několikrát v minulosti, ale teď u nové desky to konečně dávalo ten největší smysl, tak jsme se do toho zkrátka vrhli. Natáčeli jsme s Frodysem. Celková cenovka je zatím ještě ve vzduchu, protože část se pokryla zálohou za samotné natáčení a teď se řeší postprodukce. Tam se ten proces může občas protáhnout, jak časově, tak finančně. Tak jako tak ti ale přesnou částku neprozradím. Co ti ovšem doporučím, je obrátit se s případnou poptávkou rovnou na Frodyse. On netočí ‚jen‘ metalové klipy. Část natáčení jsme prokecali o tom, co dělá v práci, a frajer jede fakt top level produkci. Takže už to pochopitelně nedělá za tři padesát, ale je otevřený se pobavit s každým, kdo přijde s realistickým očekáváním. Rámcově se bavíme o částkách ve středních desetitisících a výš, všechno se odvíjí od objemu práce, na kterém se dohodnete.

Zeptám se podobně jako u Noises, chystáte nějakou masivnější koncertní podporu nové desky?
Přístup je vlastně stejný jako u Noises. Akorát to není o benzínu, ale o kerosinu. Místo spaní u kámošů o hotelech a místo bagety pořádný jídlo a pití. Snažíme se to brát jako víkendové kapelní výlety (od slova letět. 😀). Třítýdenní šňůry sice nejedeme, ale zahraničních akcí máme do konce roku nasmlouvaných dost a už se nám slibně plní i kalendář na další rok.

Jig-Ai je gore grind ze staré školy a hrnete to v odkazu devadesátkových kapel jako byli třeba Dead Infection. Předpokládám, že žádná změna nebude a odhaduju, že třeba Burák by ani nedopustil, kdyby se z toho stala tu-pa tu-pa párty gore kapela a u tebe to bude obdobné. Je to tak? Jak si u tebe stojí ty taneční grindy vs. ty nasypaný? Co vůbec teď posloucháš a jaká muzika ovlivňuje tvoje hraní asi nejvíc?
Odklon určitě nikdo nečekejte. V určitých aspektech bych se nebál mluvit spíš o utažení šroubů. Všem v kapele je ta oldschoolová, nasypaná škola mnohem blíž než nějaká taneční verze. Ta už se podle nás od škatulky goregrindu odklonila tak moc, že by se tak vlastně ani neměla nazývat. Kdybych měl jít pro hodně velký přirovnání, je to asi jako metal versus nu-metal 😀 – prostě úplně jiný přístup. V death metalu se teď vrátil ten dřevní, chorej sound, a já věřím, že přijde i návrat klasických nasypaných grindů a goregrindů. S Burákem máš naprostou pravdu. On je v tomhle náš lakmusový papírek, mistr kvality a dohlížitel na žánrovou čistotu. Nebál bych se říct, že je až radikálním zastáncem staré školy. Ale máme to v kapele nastavené všichni stejně – přesně víme, co chceme a jak má Jig-Ai znít. Já jsem do kapely přišel s maximálním respektem k jejímu zvuku a chci v tom pokračovat. Nepřišel jsem dělat změny, přišel jsem tam právě proto, jaká ta kapela byla a je. Jasně, každý vyhraný muzikant má svůj ksicht, do určité míry je rozpoznatelný, a to funguje jako takové koření. Ale ačkoliv je Jigoku velmi šťavnaté a barevné album, pořád je to nekompromisně nasypané a drží se v regulích goregrindu staré školy.

💥 Nebylo v tištěné verzi:
Vzpomínáš, když jsi poprvé slyšel (o) Jig-Ai? Předpokládám, že to bylo už na začátku, když hráli v původní sestavě, kde vedle Buráka byli ještě Mozek a Štefy… Co sis o nich tehdy myslel a napadlo tě, že bys v této kapele mohl někdy hrát? Apropo, víš co je s Mozkem a se Štefym teďka?
Jig-Ai jsem zaznamenal hned na začátku, jakmile kluci vystřelili první materiál. Oslovila mě ta jejich přímočarost a prasárna. Poprvé jsem si pomyslel, že by bylo super s touhle kapelou hrát, v Nizozemsku v Tilburgu na Netherlands Deathfestu. Já tam tehdy hrál s Perfecitizen a cestovali jsme tam všichni pohromadě jednou dodávkou. Naše sety se naštěstí nekryly, i když Jig-Ai hráli na jiném pódiu. Šel jsem se pochopitelně na ten koncert podívat a tam mě to tehdy fakt silně trefilo... Pak se dlooooouho nic nedělo, až jsem najednou viděl, že kluci shánějí bubeníka, tak jsem se prostě ozval. 😀
A co se týče kluků – Mozek si užívá rodinný život a občas si doma brnká nějaký hardcory. ☺️ Štefy je taky rodinný typ a dneska je z něj slovutný slavonický podnikatel. Kdybyste někdo potřeboval top podlahy, tak jděte jedině za ním! 😉

Jak se na vaší japonskou image koukají samotní Japonci?
Jelikož se snažíme všechno dělat s maximálním respektem a spoustu věcí probíráme s našimi japonskými přáteli, jsou ty reakce velmi pozitivní. Například teď u nového alba jsme potřebovali vytvořit dvacet příběhů o japonských démonech, ale museli jsme je trochu ohnout směrem k Jig-Ai, aby to nebyl jen takový přehled folklorních písní. 😀 I když nutno říct, že samotná japonská mytologie je masakr sama o sobě! Občas jsme zkomolili nějaké názvy, vytvářeli nová slova, domýšleli příběhy nebo tvořili japonské znaky na míru daným démonům. Všechno jsme to ale verifikovali s rodilými mluvčími ze země vycházejícího slunce, abychom neudělali nějaký přešlap a nevyznělo to trapně.
Japonci hodně cení náš přístup – to, jak pracujeme s jejich historií a příběhy a jak je adaptujeme na goregrindové prostředí. Například když jsme hráli ve Stockholmu, přišla za námi jedna Japonka, která ve Švédsku učí japonštinu. Měla na sobě naše tričko, začala se s námi bavit o tom, proč zrovna Japonsko a jak to děláme, a byla nadšená z toho, jak to máme vlastně promyšlené. Že to nebereme jen povrchně ve stylu: ‚Hele, Japonci jsou pěkně krvaví, to je super téma...‘ Jdeme do hloubky a prokazujeme jim respekt, a to je přesně to, co s nimi velmi rezonuje.

💥 Nebylo v tištěné verzi:
Setkali jste se s cenzurou Jig-Ai, podobně jako třeba v Noises?
Vlastně ani ne. Sem tam se objeví nějaké technické problémy na sociálních sítích, ale nic zásadního. Algoritmy zřejmě u Noises rychle pochopily, že máme v klipu oběšence. U Jig-Ai je to ale na ten algoritmus asi až moc sofistikovaně schované, a tak všechno vesele jede tak, jak má. 😀

💥 Nebylo v tištěné verzi:
Kterou z těch všech, bývalých i současných, kapel máš nejraději? Liší se nějak tvůj vztah k nim z pozice posluchače a hráče? Jakože, v některé raději hraješ a jinou radši posloucháš?
To jsem netušil, že jsi milovníkem Sophiiny volby! 😀 Řeknu to asi takhle: když jsem jako teenager hrál v crossover kapele Yaga, která plnila kluby a měla super recenze, bylo to skvělý, protože jsem si očuchal spoustu hudebních žánrů a přístupů a pořádně se otrkal na pódiu. Přeskočím pár kapel, co zůstaly v garáži. Alienation Mental byl můj velký vstup do deathgrindového světa – ať už mluvíme o nahrávkách, co se rozletěly do celého světa, nebo o tom, že lidi na tu kapelu pořád silně reagují, i když už je patnáct let u ledu a zásadní desku nahrála v roce 2002. Byly to evropské tour, extrémní blasty a hodně divoké období. Session nahrávání pro Mincing Fury bylo taky super a byl to živý důkaz toho, že se Brňáci můžou bavit s Pražákem. 😀 Pak Perfecitizen a asi můj nejkomplexnější přístup k hudbě, obrovská barevnost, turné, nominace na Anděla... Jig-Ai, s nimaž lítám po světě a tlačíme goregrind ke kořenům, ale se silným japonským vlivem. Noises jako úplně nový, hodně rychlý grindcore, nebo Perferia coby volné pokračování Perfecitizen, ale s více core a metalovými prvky. K tomu si připočti session nahrávání bicích pro top rappery jako Yzomandias a DMS (Separ)...
Je to prostě strašně pestrá paleta. Nejde říct, co z toho byl nebo je nejoblíbenější projekt. Jednou máš chuť na zmrzlinu, jindy na řízek a někdy prostě na panáka. 😀 Jako posluchač sjíždím hafo muziky a beru si z toho jako z bonboniéry přesně to, na co mám zrovna chuť... ale stejně nakonec vždycky nejvíc tíhnu k těm extrémním žánrům. ;)

💥 Nebylo v tištěné verzi:
Jak moc se liší tvoje uvažování za bicími v tvých kapelách - Jig-Ai vs. Noises vs. Alienation Mental? Snažíš se ke každé kapele přistupovat jinak nebo opakuješ zažité postupy?
Přirovnal bych to k vaření. Spousta základních postupů je sice shodných, ale samotný přístup, finalizace a výsledné koření se můžou dost lišit – a většinou se taky liší. Ke každé kapele mám naprosto sólo přístup. Pokaždé jsou to trochu jiné myšlenkové pochody, které přetavují riffy a bicí patterny do jednoho funkčního celku. Někdy je zopakování už zažitého patternu nebo postupu naprosto geniální krok pro celkové vyznění té dané pasáže. A jindy je naopak zapotřebí to vzít, úplně to rozbít a nejet podle kuchařky.

Už nejsi nejmladší, já to musím vědět, jsme stejný ročník 😃, jak stále zvládáš náročné bicí party, hlavně na koncertech? Tipuju, že co už neumlátíš silou a rychlostí dvacetiletého mladíka, to kompenzuješ vyzrálou technikou zkušeného muže středního věku… 😄 Připravuješ se nějak speciálně, udržuješ se v kondici, třeba sportem? Baví tě hra na bicí pořád jako na začátku?
Jo, přesně tak to je – vyzrálá technika nahrazuje dřinu! 😀 Teda, aspoň tak bych si to přál. Jsem ale samouk a spíš než precizní techniku mám svoje vlastní zlozvyky, ze kterých ta moje hra tak nějak vychází. 😀 Jasně, že tělo funguje úplně jinak v šestnácti a v šestačtyřiceti. Na životosprávu navíc úplně seru, což je pochopitelně špatně. Málo se hýbu a nejvíc sportuju vlastně jen za těma bicíma. Když jdu hrát koncert, tak se snažím aspoň maličko protáhnout, být v tělesné pohodě, mít dost pití... a to je všechno. Bicí mě ale pořád neskutečně baví a vždycky budou. Dokud mi artritida nevyrazí paličky z rukou a Alzheimer mi někam neschová klíče od zkušebny, tak budu hrát pořád! 😀

Kolik BPM jsi schopen uhrát? Řekl sis někdy u nějaké rychlosti, že už je to moc i pro posluchače a raději “zpomalíš” ve smyslu “méně je více”, nebo to, co od tebe slyšíme na nahrávkách, je tvoje maximum a hrneš do nás celý svůj potenciál?
Upřímně, nemám moc rád tohle bubenické poměřování pinďourů. Muzika musí v první řadě hrát a šlapat jako celek. Ano, rychlost je v extrémních metalových žánrech důležitým prvkem, ale nestojí to jenom na ní. Pamatuju si diskuze ve zkušebně, kdy jsme se bavili o tom, že patterny na 320 BPM už jsou vlastně na úrovni kokotiny... Ono taky záleží na technice a na tom, kdo a jak to počítá. Různýma přepočtama si pak můžeš honit triko, že tam přes gravity blast nasuneš těch úderů enormně víc. Ten poměr ‚BPM vs. noty‘ ti sice dovolí házet do placu čísla, která na laiky můžou působit jako ‚WOW‘, ale reálně je to celé trochu kokotina. 😉
Mnohem důležitější je dynamika – co jsi schopný zahrát naživo versus kde si kdo pomáhá ve studiu atd. Milionkrát jsem na koncertech viděl, jak hrozně šikovnej a rychlej bubeník neměl zmáklou dynamiku a virbl se mu v těch sypačkách pak úplně ztratil. Jsou prostě mnohem důležitější věci než to, kolik má ten tvůj závoďák zrovna na tachometru. 😀

Bylo někdy potřeba tvoje bicí ve studiu editovat? Jak moc? Kde je podle tebe hranice, za kterou už to není autentická hra, ale podvod na posluchače? Jak se k těmto úpravám stavíš?
Naprosto vždycky edituju. Někdy je to prostě o tom, že jsem třeba někde ,zakopl‘ a srovná se pár úderů, jindy se to dělá kvůli tomu, že nějaký úder na činel nevyleze úplně tak, jak by měl. Jednou jsme dokonce nabírali kopák rovnou do MIDI pomocí triggeru, protože jsme pak frekvenčně upravovali zvuk kopáku, aby se v mixu nepral s basou a kytarou. Vždycky je zkrátka kam sáhnout. Důležité ale je vědět proč a v jaké míře to děláš. To naprosto nejzásadnější je být schopen ty věci zahrát naživo, a ideálně ještě živelněji než na samotné nahrávce. Sám to za sebe nechci soudit, ale z reakcí lidí po koncertech čtu, že se mi to celkem daří. 😀

💥 Nebylo v tištěné verzi:'
Když jsi se v říjnu 2007 objevil v Sick Drummer Magazine, byla to pecka. Tuším, že jsi tam byl jako první Čech. Jak se na to díváš dnes? Byl to pro tebe nějaký zásadní zlom, nebo je to spíš už jen zajímavá vzpomínka?
Je to tak, v tomhle prestižním magazínu o extrémním bubnování jsem se tehdy objevil jako vůbec první Čech. A nebudu lhát, polichotilo mi to, ne že ne! ☺️ Zároveň to na nějaký čas zafungovalo i jako skvělé promo pro kapely, ve kterých jsem zrovna hrál. Přineslo mi to tenkrát i nabídky na nabouchání alb pro na tu dobu celkem velké kapely, a dokonce i poptávky na session hraní na turné. Zásadní zlom to ale určitě nebyl..

V mládí jsi určitě měl bubenické vzory, trvá to dodnes a pořád chováš úctu k tvým tehdejším vzorům… Ke komu? Jsou to jen extrémní metaloví bubeníci?
Je to tak, pořád koukám na ty, kteří mě oslovili a inspirovali tehdy, a k tomu neustále přibývají další a další. Metalové bubnování se za těch 30 let neskutečně posunulo. Díky YouTube dneska vidíš stovky ultrašikovných bubeníků, můžeš detailně okoukávat techniku a sledovat nejen samotné hráče, ale i super bubenické kanály... Třeba Drumeo je naprostý top i pro nebubeníky, to rozhodně doporučuju!
Co se týče naší scény, v Čechách máme obrovskou hromadu šikovných bubeníků. Já teď určitě na někoho zapomenu a pak mě to bude mrzet, ale vždycky má smysl podívat se na kluky jako je Jirka Zajíc, Zbyňa z Ingrowing, Kuba z Cuttered Flesh (proboha, to je neskutečnej talent a dříč!), Lukáš z Ludry, Milan z Epicardiectomy (to je prostě posouvač limitů), Čert, Třísy, Michal z Anime Torment, Kamil z Nahum nebo Marzena z Impulsealer. Tímto se rovnou omlouvám všem, koho jsem teď nestihl vyjmenovat!

Jak ses naučil žít s tím, že ty sám jsi pro mladé bubeníky vzorem? 😄
Popravdě? Vždycky mě to zaskočí. Největší nářez ale je, když tě někdo kontaktuje s tím, že jsi ho oslovil svou hrou, ptá se na různé techniky nebo věci ohledně cvičení... a postupem času se z něj vypracuje bubeník, na kterého pak s otevřenou pusou koukám já a říkám si: ‚Ty vole, ten kluk je naprostý dělo, hraje fakt super!‘ To je pak zkrátka takovej krásnej přirozenej koloběh.“

💥 Nebylo v tištěné verzi:
Řešíš hodně své materiální vybavení nebo zahraješ na cokoliv? Kolika bicími soupravami disponuješ? Dá se spočítat kolik peněz máš ve svých soupravách?
Čím jsem starší, tím víc se snažím být nad věcí a zahrát v podstatě na cokoliv. Jasně, mám v hlavě svůj vysněný setup, který bych chtěl mít na každém koncertu, ale snažím se být univerzální. Chci být schopný zahrát i na soupravu, která zrovna nemá přesný počet bubnů, co bych si přál, nebo zkrátka není v té kvalitě, jakou bych na pódiu potřeboval. Je to dané tím častým lítáním na zahraniční koncerty. Tam si fakt nemůžeš brát komplet bicí, takže občas letíš jen s paličkama a doufáš, že pořadatel dodrží slovo a na pódiu bude to, co slíbil. Když se mi podaří vzít si aspoň svůj pedál, snare a činely, tak mi to dá de facto 90 % potřebného komfortu.
Jinak nejsem žádný zběsilý switcher na vybavení, za celý svůj život jsem měl všehovšudy jen pět souprav. Odhaduju, že za ta léta jsem ve vybavení protočil zhruba 300 až 400 tisíc. A kdybych do toho měl připočítat ještě náklady na zkušebnu a všechny ty rozštípané paličky, tak to už bude slušné ,au‘. 😀

Pokud chceš ještě něco na závěr vzkázat našim čtenářům, máš možnost… Děkuju za rozhovor a přeju zdravý, rychlý ruce a nohy do dalších let!
Tobě bych chtěl v první řadě moc poděkovat za obsáhlý prostor a za skvěle připravené otázky. Čtenářům chci pak poděkovat za čas, který tomuto rozhovoru věnovali – je to docela dlouhý, já vím! 😀 Když si poslechnete moje kapely, napíšete nějakou reakci na tohle interview, nebo si mě prostě někde odchytnete na koncertě na pokec, uděláte mi fakt radost. 😉 Řiďte se srdcem a dělejte to, co vás naplňuje! 

Otázky: Hobluda
Odpovědi: Jarda Haž
Datum realizace: 04.07.2026