Ano. I my z redakce The Punkavec jsme se byli na turné těchto legend podívat. A bylo nač koukat a především, co poslouchat. 
Jeli jsme, jak se říká, „na otočku“ a tak jsme z Budapešti viděli prakticky úplné hovno a co hůř, neochutnali ani Maďarský guláš, Maďarské klobásy a navíc jsme okolo Budapest Parku kde se koncert konal, nenašli ani točené Maďarské pivo. A tak jsme vzali zavděk klasické „kebabárně“ kde se nabízela nějaká Maďarská (nutno podotknout, že nechutná) IPA v plechu, stejně tak jako Velkopopovický Kozel a stará dobrá Plznička. Taktéž v plechu. Ale čert to vem. Beztak jsme jeli na koncert a ne se ožrat. Navíc pět šestin osazenstva naší party se podílelo na řízení našich dvou vehiklů a tudíž to bylo fakt jen o tom, praštit žízeň po hlavě. Budapest Park mě potěšil svým zajímavým pojetím. Místo útulné a na podobné koncerty jako stvořené. Snad jediné co mě tam děsilo, byla všudypřítomná dřevěná podlaha a jako kuřák jsem měl blbý pocit z toho, když jsem si zapaloval první cigáro i přesto, že se kolem mě hulilo jako za starých časů a všudypřítomná vůně marihuany mi dala vzpomenout na naše překrásné festivaly. Co mě naopak sralo, byl totální nedostatek merche. Docela jsem se těšil, že si domů na památku přivezu nějaké pěkné tričko 50th anniversary Sex Pistols, 20.7.2026, Budapest Park. Nevím. Dost možná jsem dorazil pozdě a bylo vyprodáno, ale tričko s kapelou The Damned mě zase za nějaký 13000 forintů úplně nebralo. Ne že bych The Damned neměl rád, ale jednoznačně pro mě byli tahounem Sex Pistols feat. Frank Carter.

A tím se krásným oslím můstkem dostávám k věčné debatě, zda to vlastně ještě Sex Pistols je. Za mě jednoznačně ano. Chápu, že někomu schází Johnny Rotten aka John Lydon, ale tohle fakt nezměním a rozhodně to nehodlám řešit. Vždyť jsem přišel na hudbu a ta byla prostě parádní.

Koncert rozjeli jedni ze zakladatelů žánru, kapela The Damned. Pardálové udělali přesně to, co měli a co se od nich čeká. Nádherně navnadili osazenstvo pod pódiem na vrchol večera. Pro mě je naprosto nepochopitelné, že borci mají v sobě, i přes svůj věk, tolik energie. Ostatně věřím, že v tomhle mi dají za pravdu všichni, kteří koncert navštívili v pražském klubu Roxy začátkem prázdnin. Recenze jsem nečetl, neboť jsem si chtěl uchovat vlastní dojem a představy. A to se mi popravdě povedlo a set s průřezem všech alb mě potěšil a pobavil i přesto, že The Damned není úplně můj šálek kávy. Mám raději trochu větší jízdu. I když musím uznat, že Dave Vanian lítal po pódiu a před kotlem pařících punkerů stejně, jako za mlada. Já se však nemohl ubránit dojmu, že místo abych koukal na jednoho ze zakladatelů punku, sleduji spíše Elvise. Ale v parádní fazóně.

Pořadatelé nás nechali asi půl hodinky vydechnout a pak to přišlo. Od prvních not bylo jasné, kdo je králem večera. A bylo to sakra znát nejen na pódiu, ale i v počtu sledujících. Nechápal jsem, kde se najednou všichni ti fanoušci vzali. Zatímco na The Damned jsem se vcelku v pohodě prokousal poměrně dopředu, tak u slavných Sex Pistols s frontmanem Frankem Carterem už to šlo o poznání hůře. A že to stálo za to. Trio Cook, Jones a Matlock jeli jak dobře namazaný stroj. Je vidět, že pánové jsou za desítky let sehraní naprosto dokonale. A Frank Carter? Říkejte si co chcete, ale ten chlapík je showman a do celého konceptu skvěle zapadá. Někomu by snad mohlo vadit, že toho trochu víc nakecá, ale budiž. Mě osobně to zase tak moc nesralo. Naopak. Bylo vidět, že i jeho koncert baví a že je minimálně ve stejné formě, jako staří pardálové. A víte co? Není to žádná kopie. Dává muzice Pistolí svůj vlastní ksicht a rozhodně to není na škodu. 

Ani u The Damned, ani u Sex Pistols, nebudu psát set listy. I když zrovna u SP bych si na to v pohodě troufnul. Přeci jen je mám naposlouchané. Nechci však připravit čtenáře o zážitek a spoilerovat nehodlám. Asi bych ty songy sám seřadil malinko jinak. Ale co na to záleží? Vždyť jsem do prdele na živo viděl legendy žánru!!!

Petr