Čus rošťandy a chuligáni,
hlásí se Hobluda! ☠️ Po dvou měsících si opět projdeme nový číslo Punkavce, pěkně popořadě a já vám k tomu podám nějaký komentáře z pozice dis-grafika a nově taky redakt(v)ora. Tak pojďme na věc… 

Grafika: 
Musel jsem ještě jednou trochu hrábnout do grafiky, protože ty růžky s rubrikama, co jsme použili v šestce, sice vypadali pěkně, ale praktický to moc nebylo, hlavně, když jsem potřeboval půlit stránky. Takže opět změna, ale věřím, že už finálka. Rubriky jsou pořád v záhlaví, číslování stránek samozřejmě zůstalo v zápatí, takže se žádný drama nekoná… Sloupce se mi podařilo rozšířit o 8 mm a tím jsme ušetřili dost místa a zvětšily se tím fotky. Příští grafika zůstane stejná, jen rubriky půjdou do jiný barvy, máme v zásobě několik barevných variant…

Front cover: 
Trošku jsem se odvázal a barevně tu jedeme pecky, nutno ovšem dodat, že bez úvodní fotky by to nešlo. 🌈 Od Honzy bylo zadání, že tam musí bejt Štěpán, protože je tématem hlavního článku, takže jsem hledal fotky a tahle mě praštila do očí. Je akční a barevná a celkem mě rozvášnila, takže žádnej norskej black metal se nekoná. 🖤 Osobně z toho mám větší radost než z Anety v minulém čísle, tam jsem ještě nevěděl, co všechno si můžu dovolit, ale teď už vím, že s Honzou v zádech mám ruce volné… 👌

Na straně 2 čekejte zase změny. Úvodník je tradiční parketa Honzy a dozvíte se v něm o novinkách a jeho dvou “nejkách”, co se podepsali na vzniku zinu - Štěpán(káč)ovi a Kafkovi. Malinko jsem graficky vytunil i Obsah a staronově zařadil přehled redakce. Tady bych se pozastavil. Za dobu mého krátkého a bídného působení v zinu dost intenzivně bojuju za to, aby na konci (nebo nedej bože na začátku!!) článku nebyla fotka redaktora. ❌ To si můžou dovolit webziny nebo velký magazíny s větším formátem a profi tiskem, ale tady mi to bralo spoustu místa a energie při snaze se na ty stránky poskládat se vším obsahem… tak považuju za velký úspěch, že se mi podařilo Honzu ukecat na tento formát. U článku pak autora najdete vždy v textové podobě. Takže, pokud se někomu tato forma nelíbí, musíte nadávat mě a ne Honzovi, ten jenom podlehl mému intenzivnímu tlaku… A samozřejmě, bude-li obsah stát za to, čtenáři ho ocení i bez fotky! 😛

Strana 3 přináší novou rubriku Rychlopalba: Buď a nebo… - není to žádná novinka, objevilo se to v mnoha formách v mnoha médiích, ale nám se tato forma rozhovoru líbila, tak jsem dal dohromady sadu jednoduchých otázek s punkovou tématikou a poslal je Sváťovi z Totáčů, aby nám rubriku odpanil. To se ukázalo jako skvělý tah, protože Sváťa není úplně prototypem punkáče, ale porval se s tím jako správný “Slaňák”... 🙂

Od strany 4 začíná, osmistránkovým materiálem o Štěpánkáčovi Málkovi, ten opravdový Punkavec! Dal to dokupy hlavně Honza, ale kromě něj se vyjádřilo dalších 14 lidí a vzniklo tak zajímavý čtení, věnovaný týhle kultovní osobnosti CZ/SK scény! Jak Honza píše: “Štěpán má mnoho vrstev. Je to kamarád a srdcař, který pomáhá druhým. Muzikant a výtvarník. Pedagog. Básník a konferenciér. Dobrý člověk.”. Přečíst = povinnost! 🫵

Strany 12 a 13 přináší opět texty od Honzy - prvním z nich je článek o Punks for dogs , patřící do rubriky Není nám to jedno, druhým je pak článek přibližující projekt Pikantní smažená škeble.

Od 14 strany začíná můj dvojčlánek o stránce Free Punk for the Punx (rozhovor) a na něj navazující anketa o stahování hudby, ve které se k tématu vyjádřili Alexa Befree (Abbruch Records), Skleník a Zdeněk z SPS, Kečup z Fialek, Pišta z ČADu a několik našich čtenářů… Je to sice obecně dost kontroverzní tématika, ale punkáči většinou reagují dobře a sami tvůrci, kromě toho, že stránku dotují ze svého, mají velmi dobré úmysly: “Jde nám o to, aby Punk nezmizel a aby se mladí dostali ke kolikrát již neexistujícím úžasným kapelám a staří ke vzpomínkám na mládí prožitém v zaplivaných a zakouřených klubech a knajpách.”

Třístránkový rozhovor s Rudeem z Degradace začíná na straně 19 a autorsky ho má na svědomí Štěpán. Kromě spousty dalších zajímavých témat v rozhovoru také zavzpomínáme na začátky: “Vzpomínám si, když jsme prodavače poprosili, ať nám pustí první album The Clash. Když se rozjely bicí k úvodnímu songu Janie Jones a pak spustil Strummer a spol., řekl jsem jen: „stop stop, to stačí, tuhle si vezmu.“ Láska na první poslech, která trvá dodnes. The Clash mě naučili v podstatě vše, byli moji hudební školou.”

Další díl o trávě, tentokrát na téma Využití konopí, opět psaný Asidem, se tentokráte vešel jen na 3 stránky a tak konec druhé dvoustrany obsadil Honzův rozhovor s Kafkou Monsterem, který začal produkovat první oficiální, volně dostupný, punkavčí merch! 👚

26. a 27. stránka obsahuje rozhovor s Amritem z Majkláčů a z kapely ThANX a opět ho má na svědomí Štěpánkáč. Tady se povídalo nejen o devadesátkách a třeba já osobně jsem se dozvěděl zase mnohé nové…

Rozhovorů obsahuje tento Punkavec hodně, ale osobně mi chyběl i nějaký zástupce zahraniční scény, tak jsem se na to podíval a v tomto čísle najdete hned dva zástupce - první jsou Welšané N.V.S, kteří hrnou 77punk s moderním zvukem a je to taková svižná jízda, která by i nejednoho českýho punkáče mohla rozhýbat…

Na straně 30 najdete rubriku Pozdrav z nebe, kde se Honza tentokrát podíval na kapelu Průser. Proč, to se dozvíte v článku, ale happy end nečekejte…

Dlouhatánský rozhovor se sdílným Tomášem Havránkem, zajímavou to osobností scény, zpracoval zase Štěpán a je to parádní čtení, Tomáš se jeví jako hodně dobrej týpek, doporučuju!

Kluby jsou zastoupeny pardubickou Ponorkou, zpracoval ho Dominik a to formou rozhovoru s místním zvukařem.

Ve výslechové místnosti pana Hobludy uvízli hardcore punkeři nebo, chcete-li, chaos punx No More Hiroshima ze Strakonic, což je asi nejtvrdší kapela v tomto čísle… Zabírají strany 40-42 a hned na 42. straně navazuje Honzův rozhovor s Mirkem z kapely Mrtví jdou, ve kterém se dozvíte, mimo jiné, i to, kterak se dá vypnout půlka pódia při koncertu Mňágy… 🤣

Na straně 44 nám Punky představí svou kapelu IZS a na protější straně je další díl putování po Londýně Radka Šedivého z kapely Nežfaleš, tentokrát u sochy Johna Lennona…

Rubriku Chystá se nám odškrtnul Štěpánkáč rozhovorem s Drobkem s Punkplugged Festu, což je unikátní akustický festival!

Strany 48-50 patří druhém zahraničnímu zástupci, barcelonskému energickému punk´n´rollu s klávesami - The Ragtags - v odpovědích se celkem rozvášnila divoška Mad Mad Chika, která má v kapele na starosti vokály: “...moje oblíbená je „Loud“. Je tak trochu autobiografická… je to vyjádření odporu proti tomu „lady“ životu. Nesnáším všechny ty kecy o tom, jak má být žena sladká a křehká princezna, kterou musí někdo zachraňovat před drakem. Já jsem hlasitá, jsem bláznivá, já jsem ten zasranej drak! A nepotřebuju, ani nechci, aby mě někdo zachraňoval.” 😆 Zbytek dvoustrany zabírá krátký Honzův rozhovor s Johnym Plešem z Rachotu Fráni Šrámka a upoutávka na můj extrémně hudební plátek Otogrindolaryngolog… 💀

Čerstvá dávka podzemí, tedy sada recenzí od Kuby tentokrát zabrala jen dvě stránky, ale dozvíte se tu něco o novinkách lídrů české punk rock scény Nežfaleš a Totální Nasazení, stejně jako menších kapel Bez Pecek a Stres.

V posledním článku nám Eliška s Bártem představí jejich Best Reputation Studio a na poslední stránce najdete tradiční punkavčí distro, tentokráte už doplněné o merch od Kafky.

Back cover je Honzova klasická upoutávka na letní festy v podobě mladých punkerek, uznávám, je to pěkný! 🤩

Tak co, zaujalo vás to? Tak to počkejte až to budete mačkat v ruce! Už objednáváte?

Hobluda