„Dřív se mohlo v klubech kouřit, ted už můžeš na podiu max sežrat párek“

A přesně takoví jsou Galanti. Žádný pózy, žádný velký umění, prostě rock’n’roll, kterej si na nic nehraje a radši tě flákne bůčkem po hlavě, než aby tě začal poučovat. Nová deska se jmenuje Našivky Františka Malečka a je to přesně ten typ bizáru, kterej pochopíš, až když si ji pustíš. V tomhle rozhovoru Herák s Fandou vykládají, jak to u nich chodí – od výroby vlastních nášivek přes nahrávání až po historku o tom, proč má basák na fotce na hrudníku nalepený chlupy z koulí celý kapely. Je jim jedno, jestli je zná celá Praha, nebo jen lidi z Nádražky Dejvice. Hlavní je, že jsou spolu jednou týdně v šúterý, mají se rádi a vědí, že fízlové a nácci jsou zmrdi. Je to syrový, je v tom hodně interního humoru a ještě víc pozdravů pro všechny mámy v republice.

​Tady je rozhovor s kapelou, která má nejlepší sestavu. Protože to prostě jinak nejde.

Čau, první otázka na vás, co by mě jako fakt zajímalo: Jak jste došli k názvu desky „Nášivky Františka Malečka“?

Fanda: No jo, ty vole... Asi. 
Herák: Kvůli kultu osobnosti. 
Fanda: Vyrábím nášivky a to je všechno. 
Herák: Fanda to odsral, protože je nejmladší, protože si spousta lidí Galanti spojujou s Vychcanejma knedlíkama... což je úplně na hovno, protože to s nima nemá vůbec nic společnýho. Proto jsme Fandu povýšili na toho největšího.

Já se pamatuju od našeho posledního rozhovoru, že vlastně už jedna deska vyšla, ještě s původním bubeníkem nebo bývalým bubeníkem, a v tu chvíli jsi říkal, že to byla nejlepší sestava kapely Galanti. Byla to mýlka, nebo to byla pravda?

Herák: S původním. Tu dobu to byla pravda, to jo. Teď máme nejlepší sestavu. A budeme mít vždycky nejlepší sestavu. Vlastně to ani jinak nejde.

Ta deska opravdu vychází z těch nášivek, co Fanda dělá?

Fanda: No... hele, hodně z těch nášivek, co vlastně dělám, tak se jako nějak napsalo do těch textů, že jo, víš co. 
Herák: Nebo obráceně. Je to taková jako společná spolupráce. Jakože na textech, a tím pádem vlastně i na těch nášivkách, spolupracuje celá kapela.

Jak ses vůbec dostal k těm nášivkám? Dělat prostě vyšívaný nášivky... “nechci žít ve světě, kde na Thalidomide chodí méně lidí než na Vision Days” třeba?

Fanda: No, ono je to napsaný trošku jinak, ale už sám nevím jak. Hele, prostě mě napadaj píčoviny. 
Herák: Počkej, tohle není žádná píčovina, to jo. Tohle zrovna ne, ty vole. 
Fanda: Hele, napadaj mě různý věci a furt mi všechno připadá na hovno a začal jsem to prostě čmárat na látku a dávat to lidem za dvě koruny, to je celý prostě. Já už jako nášivky různý, ty vole, jsem si dělal třeba ve 13, když jsem nosil nějaký svoje punkový hadry, píčoviny různý, že jo. No, a pak jsem si vzpomněl, že vlastně umím jako psát tiskace na látku, tak jsem to tam začal dávat.

Co je pro tebe motivace k tomu udělat nějakou nášivku v dnešní době? Vím, že na začátku to bylo „nemám prachy na nášivky, dělám si je podle sebe“ A dneska je to co? Proč uděláš nějakou nášivku?

Fanda: Já vlastně nevím. Mě prostě něco napadne, kámo. A když mi to přijde vtipný, nebo je to prostě nějaká hláška, co mi přijde vtipná, tak to prostě napíšu, no. To je celý. Za tím fakt není… 
Herák: Řekni pravdu, dáš si bůček a nudíš se, vole. 
Fanda: No, já si spíš dám bůčo a nudím se, jo. Já prostě vymýšlím píčoviny a pak to napíšu na kus vole kalhot, ze kterých jsem vyrostl, a pak vole to lidem dám za to, co mi dají, no. Jsem se ze začátku zkoušel, že tu nášivku někomu buď prodám, nebo ji vyměním za lepší, ale žádnou jsem s nikým nevyměnil. Ale ne, jako mě to prostě moc nebaví, no. Nášivky kapel prostě nemám důvod to nosit, ty vogo, až na výjimky... tady mám Johnyho Hobba, že jo. 
Herák: Je hrozně vtipný vidět vždycky u našeho merch stánku, kterej obsahuje teda Fandovy nášivky a naše desky, jak tam jako stojí ty lidi a oni si prohlížejí ty nášivky, vlastně se vůbec nezajímají o ty desky, ani nevědí, jestli ta kapela hrála nebo ne, ale všichni jsou u Fáňových nášivek. To je prostě hrozná sranda.

Děláš je stále, nebo už málo?

Fanda: Málo, ale dělám. Já jsem si udělal seznam všech jako možných, co jsem za tu dobu vymyslel – snad to jsou všechny, možná ale ne, já nevím – a chci mít od každý jeden kus na ten křest. Už je mám skoro hotový, dělám na tom už třeba tři měsíce. Mám jich deset třeba... Kámo, jak nikde nehrajem prostě, tak se to stejně nikde neprodá, že jo. Na tom křtu budou úplně od každý jedna prostě. Deset jich mám asi hotovejch. 
Herák: Kupte si naše nášivky, protože my potřebujeme zaplatit kolečko slaniny, vole.

Slyšel jsem, že jste si chtěli dělat jako vlastní kolaboraci s Danem Švehlou ohledně hadrů. Na čem to ztroskotalo?

Fanda: Ty vole, na tom, že jsme na to asi nějak zapomněli. Nebo já nevím, nedomluvili jsme se nějak. Jsme chtěli počmárat pár píčovin a nějak to vlastně vyšumělo, ale třeba…

Takže s další deskou přijde hadry v kolaboraci cosi?

Herák: Ty jo, to už mělo bejt k téhle desce, ale kdybychom čekali na Fáňu a jeho kreativní modely, tak tu desku vydáme asi až na důchod. 
Fanda: Máš pravdu a to mě sere.

Hele, jak šlo vůbec to dávání té desky dohromady? Jak dlouho jste třeba na tom dělali?

Fanda: Rok a půl ty vole na těch písničkách třeba. 
Herák: Ty jo, mně to právě přijde jakože je to prostě vždycky mnohem rychlejší a pak se prostě další rok sereme s tím, abychom si s tím jako víc vyhráli, víš, že si tam kluci vymejšlej furt další a další vyhrávky, který vlastně na první dobrou nedávají smysl, protože se prostě nedají zahrát, a pak to prostě jako furt zkoušíme, zkoušíme a pilujeme. A pak je to prostě takhle skvělý, že jo, no. Jakože vlastně ty písničky jsou vždycky hotový hrozně rychle, včetně textu a všeho, a pak už se to jenom prostě zkouší a tím zkoušením se to prostě posouvá dál a dál.

Máš nějakej seznam toho, jak se budou jmenovat ty písničky u sebe? Nemáš, viď? Řekneš nějaký jako interní věci ohledně toho? Nějaký zajímavosti, ideálně nějaký jako příběhy k těm songům.

Herák: No, to mám. No tak to se dostáváme jako k fázi toho interního humoru prostě... že Hóna si zásadně nepamatuje názvy písniček, tak mu to vždycky chceme ztížit co nejvíc, že jo. „Šneděle...“ například, no. To jako nikdo už si v podstatě nepamatuje, proč je tam to „š“, ale zničeho nic jsme začali před slova říkat „š“ a už ani nevíme proč. Ale už to tak prostě jako zůstalo, no. 
Fanda: U skoro každýho textu si fakt jako nepamatujem, jak vlastně jako to vzniklo. Tam jsou tak debilní hlášky, že je na jedný zkoušce napíšeme a na druhý už nevíme, co to znamená, prostě. To vlastně jako nemůžeš chápat, když jsi nebyl u skládání prostě té písničky. 
Herák: Já se jako třeba fakt snažím, aby to mělo nějakou jako myšlenku, názor nebo něco, ale prostě to tam schováme jako za ten tuk a nějakej ten interní humor, takže vlastně jako spíš jako poselství tak jako pro nás, protože to asi málokdo prostě přeloží, pokud neumíš číst mezi řádky... ale tak zase hezký jako, ať si v tom každej vidí co chce, nám je to vlastně jedno.

Pořád platí takový to moudro, co jsi kdysi říkal, že jako každej odstavec má urážet někoho jinýho, nebo dneska se to změnilo a každej odstavec má jako dělat…

Fanda: Každej odstavec uráží někoho z kapely. 
Herák: To si spíš myslím, že jsme se bavili o textech jiný kapely předtím. Galanti jsou prostě úplně jako o něčem jiným celkově – o myšlence, energii, jako celkově prostě... nějak jsem psal texty do jinejch kapel a do Galantů se píšou takhle, to píše sám život, no. Hlavně tam musí bejt jídlo. Takže to ani není jako spíš o tom urážení, ty texty, ale spíš že chceš říct jako něco vážnýho, ale nechceš prostě poučovat poučený. Jako třeba interpunkce a to nemyslím jako urážku, ale když prostě jako na antifašistickým koncertě budu říkat, že fašouni jsou špatný, tak mi to prostě přijde, že to nemá cenu. Takže to prostě zabalím do té strouhanky, bum, a ty si v tom najdi co chceš vole. 
Fanda: Tady máš nějaký názvy, ty vole: „Výsměch a jídlo“, „V potuku“, „Trůn bez NŠZŠ“, „Škrrrr pod pánví“, „Nech ty kostlivce u Olafa ve skříni“, „Řízčenáš“, „Neboť“, „Může za to Červená Karkulka“, „K zetko z kápé čka“, „Hoď tam ten párek nebo se zabiju“, „Fart a hleny na rádiu Beat“, „Děkujeme za váš nákup“, „Čekání na smrt“, „Čirá fakta ty moulo“. 
Herák: Je fakt, že „Řízčenáš“ a „Čekání na smrt“ nejsou naše názvy, to je pravda. Text k „Řízčenáš“ vymyslela Týna Tarantina a samozřejmě Bůh, protože je to modlitba. A „Čekání na smrt“ je básnička Aničky Táborský, kterou napsala myslím že ve 13ti na gymplu do nějakýho časopisu studentskýho nebo co, a mně se to tak líbilo, že jsem to použil do Galantů, takže to je jedna z mála věcí, která se vlastně textově úplně liší od toho, co děláme normálně.

Kde jste nahrávali desku?

Fanda: U Martina Rubeše, ty jo, a kde to bylo vlastně, si nepamatuju. 
Herák: V Holešovicích v areálu Drutěva, tam má velkou zkušebnu, protože hraje v kapele Monkey Wrench na bicí. A je skvělej, dobře se s ním dělalo, měl s náma trpělivost. Přesně věděl, co po něm vlastně chceme, jakože jsme měli dost stejný nebo dost podobný názory prostě na ty věci, jak chceme, aby to znělo. Je s ním sranda, byl tam výbornej zvuk, fotbálek, lednice, popelníky a celá ta spolupráce byla skvělá. Trvalo nám to vlastně ani ne víkend – pátek a sobotu, jestli se nepletu. 
Fanda: No, já myslím, že v pátek jsme připravili věci nějak, že jo, v sobotu jsme nahrávali nástroje a v neděli se dodělávaly jenom sóla a hlasy, no.

A dělal vám i ostatní věci ohledně mixu a masteru, nebo to jste si...?

Herák: Dělal to celý. Dělal to celý a zdravíme tím Martina a mámu a děkujeme mu. 
Fanda: Je to hrdina.

Hele, jak to bude s distribucí? Kde vám to bude vycházet? Jak se vám povedlo uhnat nějaký vydavatele? Bylo to těžký, nebo prostě to přišlo samo? 
Fanda: No, o to nikdo moc nestál vlastně. 
Herák: My jsme přemýšleli jako jak to udělat, a pak mě Kuláč z VT Marvin, zdravíme tě, mami, teda Kuláči, doporučil, ať se zeptám Papagáje. A já jsem tomu jako nedával moc šancí, protože prostě nás nikdo nezná a tím, že se úplně nevěnujem nějaký sebepropagaci... a Papagájovi se to líbilo, a slovo dalo slovo a vydá nám to, no. Takže děkujeme a zdravíme Pavla i mámu ty jo. Takže nám to bude vydávat Papagáj. Budeme křtít 14. února a v březnu pojedeme takový miniturné, abychom tu desku představili po republice.

A třeba taková otázka: Proč vám to nevydává Volman, když vám vydával první desku? Jakože se mu to neprodávalo, nebo...?

Herák: No, tak vydával nám to Dořady! Rec., že jo, Volman, a s Papagájem jsme se domluvili... přišla mi lepší ta domluva s Pavlem Frimlem, takže nám bude vydávat teďka Friml.

Hele, o té grafice. Kdo vám dělal grafiku desky a jak vlastně přišly ty nápady na to, jak bude vypadat?

Fanda: Jak přišly nápady, si myslím už asi nikdo nepamatuje. 
Herák: Hele, nápady právě přesně vždycky přijdou jako totální píčovina ve zkušebně, ty vogo, a když se prostě jako všichni zasmějeme, tak tím je to prostě, že to prošlo a bralo se to. Viz třeba historka z natáčení, výborný... domluvili jsme se, že teda chceme, aby to vypadalo jako deska Michala Davida, že jo, protože je to celý vlastně koncipovaný do těch Kroků Františka Janečka, proto i ten název a tak. A prostě jsme chtěli vypadat tak ze 70. let a Hóna se rozhodl, že chce mít jako chlupatej hrudník jako pořádnej italskej playboy. A někdo ze srandy řekl: „Tak si to udělej z koulí,“ a Hóna řekl: „Jasně,“ a bylo vidět, že to myslí ze srandy. No, a jak jsme se tomu všichni zasmáli, tak jsme si samozřejmě všichni ostříhali koule, takže ten bobr, co má na hrudníku, jsou prostě jako naše koule ostříhaný, protože si jako nasral do vlastního domečku, vole. A takhle prostě ty Galanti fungujou... tam furt čekáš jako, že přijde nějaký dno a ono furt nepřichází, ty vogo. 
Fanda: Ono je možná ještě hodně daleko. A nebo jsme se stihli jako hodně prokopat pod něj už, ale neuvědomujeme si to. 
Herák: Tam jde jako přesně o to, že vlastně jako nikdo z nás učebnici punku ani nenapsal a nejspíš jsme ji ani nečetli. Takže vlastně jako ta kapela je fakt postavená prostě na tom, že se máme rádi a máme jako specifickej smysl pro humor a to se hrozně promítá jako celkově v té hudbě. I když třeba jdeš na ten koncert, tak prostě vidíš, že i když je to nasraná hudba, nasranej vokál, nasraný všechno, tak je to prostě celý děsná sranda, jako naše kooperace prostě na tý stage, prostě je to fakt celý sranda.

Si pamatuju, když se dělalo, že losuješ písničky z klobouku, to už taky neděláš, to bejvávalo jednu chvíli hodně, že vyber si z klobouku.

Fanda: Já to chci zažít! 
Herák: Dělali jsme to... 
Fanda: No, a pak si Hona koupil na basu to přepínátko... 
Herák: Dělali jsme to a nějak to pak přestalo a teď jako děláme jiný věci zase a zase přijde jako něco dalšího.

Když jsme se vrátili k té grafice, kdo vám teda dělal...

Herák: Prosím tě, já jsem na to zapomněl. Dělala to celý, včetně fotek – kromě Slaninovejch fotek, ty dělal Hóna – a jinak to dělala celý Týna Tarantina, což je manželka Pítrse. Petra Jídla. Petr Jídlo, ano, přesně tak. Tak jeho manželka Týna nám dělala celou tu grafiku vlastně.

Jakej je úděl kapely, která vlastně nemá až takový jméno na český scéně, co se týče koncertů? Je to voser to shánět? Je to voser hledat festivaly, koncerty, turnéčka, bla bla bla?

Fanda: My to vlastně jako nehledáme. Buď se nám někdo ozve, nebo ne, že jo. No, a jako náš úděl... to, že nás nikdo nezná, je vlastně fuk, protože jsme stejnak nejlepší, že jo. 
Herák: Je to tak, že pro nás je prostě nejlíp jako strávenej čas tím společným hraním a to je asi pro nás jako to, co nás žene, to, co nás baví ať na koncertech, nebo ve zkušebně. A jestli se to někomu líbí nebo ne, vlastně... 
Fanda: A že se to někomu nelíbí, neznamená, že prostě nejsme nejvíc, že jo.

Přišla vám někdy taková ta věc jako prokletí pražskejch kapel, že hrajou jenom v Praze, jako i váš pocit nebo vaše role, že jste vlastně většinou... já vás dost často nevidím mimo Prahu.

Fanda: Tam hrajeme asi nejčastěji. 
Herák: To se dostáváme k tomu, že po té Praze jsme známí, protože jsme se vlastně povětšinou jako všichni z nás v té Praze pohybovali jako nějakou část života nebo celej život. Takže máme jako spoustu kontaktů a známejch jako spíš po Praze. A když nás někdo chce, tak rádi zahrajem vlastně kdekoliv, ty jo. Prostě rádi zahrajem.

Máte nějakej vrchol toho, kde jste hráli? Fakt jako koncert nemyslím asi lidmi, ani jako dobrým zvukem, ale něco, co je pro vás asi nejstěžejnější koncert Galantů, kterej kdy byl?

Herák: Já myslím, že každý úterý ve zkušebně je pro nás absolutně stěžejní a jako nejvíc důležitý ve všech našich životech... takhle to nebereme. Pro nás je důležitý to společný hraní a co se děje před náma, po nás, nebo jestli jsme v Ústí, v Praze nebo v Řepích, je úplně prakticky jedno, protože nám jde o to, že… 
Fanda: A stejně bylo jako pár koncertů, který byly totálně libový, víš co. I ten první se kurevsky povedl. První koncert, co jsme měli v Bowl baru, kterej pořádala tuhle Miky… 
Herák: Jo, první koncert s Fandou. 
Fanda: No, první se mnou, že jo. Jinak Galantů asi miliontej. To bylo s Torturou, něco a Interpunkce a Mike Vazowski… A Duo Herna. No a ty vole, já nevím, když jsme dělali koncert ty vogo na Heliportu s Matter tua a Kellner, tak to vlastně bylo totálně úžasný. Hráli jsme v Želízích, ty voe, před cestou se nějak vysrala dodávka, ne, tak jsme zavolali Hónovi, chudák přijel svým osobákem. To byla poslední akce Želízský kovadliny. No jasně, no jo. A to jsme tam přijeli úplně v píči a nasraný a málem jsme tam nedojeli a odehráli jsme jako jeden z nejlepších koncertů, jako co se týče našeho výkonu prostě. 
Herák: Jasně, lidi pařili... jako takovejch koncertů bysme asi fakt mohli vypíchnout tucty. Každej má nějaký, ale fakt si myslím, že pro nás je prostě hrozně důležitý spíš to, že jsme spolu, než to, kde jsme a s kým tam ještě jsme a tak. 
Fanda: My jsme takoví teplí braši, prostě. Přesně. Jako jo, je to tak, ty vogo, jako je to fakt blbý to říct... A můžou z toho dělat vižndejácký „ho ho ho“, všichni jsme pankáči a všichni se milujem, ale prostě my to tak asi fakt máme, no.

Jak byste definovali žánr Galantů?

Fanda: Nějak to nemá smysl. Ne, hej jako fakt, ale jestli něco nemá smysl, tak je to snažit se definovat náš žánr, 
Herák: Jako jakejkoliv žánr podle mě, ty jo, jako chceš to hodit do boxu a zavřít s nějakým jménem... prostě hrajem rock'n'roll. 
Fanda: Asi tak. My všichni posloucháme strašně moc různejch věcí, víš co, a v té hudbě se to prostě promítá. To jsou prostě vlivy ze všech možných stran a nějakým způsobem se to všechno v tom promítne, že jo.

Hele, kde se vůbec u Galantů vzalo jídlo? Jídlo přišlo s tebou (Heráku), nebo ještě za dob jako zpěvačky?

Herák: Hele, nespojoval bych to s příchodem se mnou, ale předtím to tam nebylo. Prostě... jako... pak se tam obměnila sestava, že vlastně se mnou tam přišel Kulík, kterej vlastně tam nevydržel, že jo, z Interpunkce. A pak vlastně přišel Hóna a my jsme to vlastně celý překopali přesně, že jsme nechtěli poučovat poučený a začali jsme si z toho vlastně víc dělat srandu. Takže pak přišla deska, která vlastně je úplnej nesmysl textově, že to vlastně jako nedávalo smysl ani nám, ale prostě jsme přepisovali jako hlášky. Pak jsme se s tím nějak naučili pracovat a vlastně jsme začali tvrdit, že na punk´s not deady už jsme starý, protože rádi jíme, že jo, tak budeme zpívat o něčem, co máme rádi. Ale vlastně jako to poselství tam zůstalo, my jsme jako stejný jako ty kapely, se kterejma hrajem, že jo. Jenom prostě, jak jsem to říkal, no, zabalíme to do strouhanky a upečeme to na pánvi, ty si v tom najdi, co chceš, ty vogo. Tady je jako krásnej příklad z nový desky za všechno, že jo. Celá ta písnička začíná tím... „Jediný, co je na mně militantní, je moje vojenská bunda a neúcta k autoritám. Ale... na klandry s náckama i komunistama.“ A pak to celý zabiju tím, že v refrénu vyjmenovávám jídla ze školní jídelny, který jsem neměl rád. Rozumíš? Tam si poslechneš tu písničku, až vyjde deska, tam je celá školní jídelna, ty vogo, přesně... játra, rejže, koprovka, červená řepa... 
Fanda: Sračky s hovnama prostě.

Jaký je pro tebe hrát v kapele, když se tam chlastá, a ty abstinuješ?

Herák: Je to úplně stejný jako v kapele, kde se nechlastá. Jsme přesně u těch mezilidských vztahů. Hele, já to tady mám prostě srovnaný sám se sebou jako se svým nechlastáním, takže mi to nedělá žádnej problém. A jako nakládat chlapce ty vogo po půlnoci do auta beru asi jako karmu. Takže tohle jako mám úplně v pohodě.

Už máš nějaký koncerty domluvený na to turné?

Herák: Dělám na tom, ty vogo. Snažím se, pomáhají mi s tím lidi teda, protože jsem neschopnej a nemám vůbec kapacitu na to to řešit. Takže ty mi pomáháš s Chomutovem, Sára Pecková mi pomáhá s jedním víkendem, Klobouk z Flašky Vysočiny a z Lupusu mi pomáhá s jižníma Čechama, Karlos z Noise Baru nás vzal jako support ke Znouzecnosti na šestýho března a... Šárka z 2 gramů mrazáku mi hodně pomohla tím, že mi dala kontakty na nějaký lidi. Adam Horáček mi bude dělat pod Hodinama, teda u Kolína, koncert. Já tady mluvím o tom, že to budou dělat mně, ale ne, budou to dělat nám a já jsem těm lidem opravdu jako všem vděčnej, takže děkuju a zdravím Mámo. 
Fanda: Zdravím Herákovu mámu. 
Herák: Pojedeme březnový víkendy, pojedeme představit tu desku. Snažíme se to rozhodit po celý republice, ale v tuhle chvíli mám domluvenej čistě jenom Noise Bar a nejblíž domluvě je zatím pod Hodinama Kolín a jinak je to zatím všechno v řešení. Je to moc narychlo, protože jsme prostě líný prasata. Takovej je život, obzvláště v kapelách.

Je něco, co byste chtěli vypíchnout ohledně té nový desky? Co je fakt důležitý?

Fanda: Důležitý je si ji fakt jako poslechnout, no.

Bude online, nebo bude deska jenom?

Herák: Bude i na Bandcampu Papagájově. A doufáme, že to nějakej pirát dá i na YouTube, protože my to dělat nebudeme, my jsme na to fakt líný, na nějakou jako sebepropagaci a celkově prostě... Bandcamp má tu nevýhodu, že když nezaplatíš, tak si tu desku třeba poslechneš pětkrát a pak už to nejde. 
Fanda: Kámo, stačí si vymazat historii a pak můžeš zase. 
Herák: Já mám aplikaci.

Jaký máte názor na Bandzone? Myslíte, že je to validní platforma?

Fanda: Ty vogo, já jsem na tom asi roky nebyl vůbec, ty vogo. Když jsem byl malej, tak jsem přes to poslouchal punkový kapely, že jo, český. A pak jsem přestával postupem času poslouchat většinu českých punkových kapel a tím pádem jsem moc neměl důvod chodit na Bandzone. Vím, že s Chlatem jsme tam třeba dali to poslední album, co jsme vydali. To jediný. Ale vůbec o tom nic nevím. 
Herák: Já jsem se o to taky nikdy moc nezajímal. Jednu dobu jsem psal nějaký texty jako na Bandzone... Ty sociální sítě jako fakt kradou ten čas na to, já nevím. 
Fanda: Jíst bůček. 
Herák: Ty vogo, nebo jít do hospody s kámošema, protože si všechno řekneš na Messengeru vole. Já už ale do hospody nechodím, max chodím v Kralupech na fotbal s prckem.

Existuje v Kralupech nějaká punková scéna?

Herák: Ty vogo, tohle je těžký. Je to prostě maloměsto, já myslím, že jako jedna kompletní scéna tam není. Jsou tam prostě jako starý pankáči kolem Družby, že jo, který sem tam udělají koncert na Krétě, což je teďka jediný místo, kde se tam dá hrát. A pak jsou tam prostě mladí pankáči jako Honza Türkott a Wachy z Bez pecek a ty to tam dělají jednou čtvrtročně s větším nebo menším úspěchem, ale úplně si nemyslím, že mají Kralupy nějakou jako jednotnou scénu. 
Fanda: Je tam jako fakt málo kapel. 
Herák: Tam se hlavně na tom koncertě sejdou úplně všichni, jako dědkové, matky, smažky, opilci, technaři, cikáni, pankáči, takový ty “nejsem rasista, ale”, hopáci. Prostě maloměsto. Občas někdo přijede třeba z tý Prahy nebo tak, ale jako úplně scéna tam podle mě není, no. 
Fanda: Ale zdravíme Unsolved Case který jsou z Kralup. 
Herák: Samozřejmě, ano, na to jsem málem zapomněl. I když pro mě jsou vlastně nejlepší. Jsou tam Unsolved Case... je tam scéna kolařů a hardcorářů a zdravím jejich Mámy. 
Fanda: Já taky zdravím Herákovu mámu. 
Herák: Zdravím ty lidi, ale co naděláš. Jako jasně, Unsolved Case... je tam Unsolved Case, jsou tam zkušebny, takže prostě jako nějakým způsobem to tam žije. Ale ty kapely tam vlastně moc nejsou.

Družba vlastně nehraje, že jo.

Fanda: To je dobře. 
Herák: To je do seznamu kapel, co Fanda nemá rád. Ale cením jako, že tam udělali koncert pro Houbu. Byla tam Houba, Družba... pozvali tam Traumacorps teda, okay, ty jo... ale bylo natřískáno. Pak jsme tam právě s Wachym a Honzou Türkottem dělali Unsolved Case a Vole a Galanti. Nebo VT Marvin. Jsou koncerty, na který lidi přijdou, jsou koncerty, na který prostě jako tam přijde 20 lidí, ty vogo. Jako teď naposledy tam byla akce, já jsem přišel na poslední kapelu, což byl Antistress, a ať se na mě teda holky a kluci z Antistressu nezlobí, ale to bylo něco tak hrozně příšernýho, ty vole, že to ani nebylo možný. 
Fanda: To jsem ještě neviděl. 
Herák: To i Chlat v potpaží a první tři roky Vychcanejch knedlíků oproti tomu byly velký umění. Jako jestli si myslí, že to postaví jako na opilý holce, která se svlíká ty vole u mikrofonu, tak takhle to asi nefunguje. A jestli mi někdo chce tvrdit, že pankáči nemusí ladit a nemusí umět hrát, tak jde do prdele, ty vole. Nebo ať si přijde pro tečku. Když chceš mít kapelu, musíš hrát, hrát, hrát, věnovat tomu čas, energii, třeba něco obětovat. Nevím. Rozhodně to nebude fungovat tak že se sjedeš a naleješ jako kokot, svlíkneš zpěvačku a budeš doufat že ti někdo půjčí paličky. Jako taky mi bylo 20 a knedlíky stály za hovno, ale furt jsme makali aby to za hovno nestálo!

Sleduješ nějaký mladý kapely, který by tě zajímaly?

Fanda: Od tý doby, co skončili Matter Tua, jsem nešťastný. 
Herák: Sdílím s Fandou tenhle názor. 
Fanda: Pamatuju si Matter Tua. 
Herák: Jsou mladý kapely s ne mladýma lidma, že jo... ale potom jsou mladý kapely s mladejma lidma a to je potom jako těžký, že jo. Když si vezmeš já nevím třeba Banána, vole, kterej má jako každej týden novou kapelu, tak všechny ty kapely jsou vlastně mladý, ale ty lidi prostě mladí nejsou. Lucifer efekt jsou podle mě mladá kapela, ty jo. Ale ti rozhodně jako mladí nejsou.

J á myslel jako mladý kapely, mladý lidi

Herák: Kapely, který jako vnímám, když s nima hrajem, ale úplně sám je jako asi nevyhledávám. Což samozřejmě chápu, že to není dobrý. Ale asi to tak má každej, jako že prostě seš v tý svý bublině, kde jste všichni mladý, tak jako ten přehled máš, a pak se to najednou přehoupneš a seš přesně jako v bublině těch starejch, tyjo, a ty mladý už tě mají v píči a ty je vlastně potkáš jenom jako na koncertech a prostě pořád feliš s těma lidma, který jsi znal předtím. A to je asi prostě jako normální koloběh. Úplně stejně jako já nevím, dokud budou existovat rodiče, tak vždycky bude punk, protože pořád se najde nějakej nasranej idiot vole na svýho fotra a vezme kytaru a bude řvát „ať si všichni políbí prdel“. 
Fanda: Když nad tím tak přemýšlím, tak ti Humanity is fun, ty vogo, myslím nehrajou moc dlouho. A jsou úplně výborní a až vyrostu, chci být jako oni. 
Herák: Ale taky jsou to lidi jako z jinejch kapel. 
Fanda: Hej, já nevím, ani nikoho z nich neznám. Nikoho z nich jsem nikde myslím neviděl. Ale jsou úžasní, ty vogo.

Tak je s těma malýma mladejma kapelama, no. Se tam prostě sejde ta sbírka výborných hudebníků, ale já to třeba takhle nikdy neměl... já jsem chodil na to, co mě bavilo. Nebo nejdřív se chodilo tam, kde byla ta parta, ale pak jsem začal jezdit na to, co mě baví nebo za těma lidma, že už to jako... Jenomže já jako s mladýma si zase nerozumím, protože ty mladí už se teď dostali do toho stavu, kdy mně před deseti lety taky bylo šestnáct a chodil jsem na ty strašný panky a oni v tom věku jsou teď, ale já jako já nemám jako já se snažím do nich hustit, že jako hej, neexistuje jenom agropunk, pojďte na nějakej dobrej koncert.

Fanda: Na to přijdou sami. 
Herák: No tak jako to je přesně ono. Já jsem se bavil v těch Kralupech s tou bubenicí jako z těch Antistress. A prostě říkal jsem jí přesně jako, že musejí zkoušet nebo hrát, že tohle jako fakt bylo špatný. A úplně jsem přesně na ní viděl, že jsem prostě jako nějakej starej idiot vole, co chce vykecat bla bla bla, ty vogo, jako co si tady s těma lidma máš říct, ty vole. Já chápu, že mezi kapelama prostě funguje takové to plácání se po ramenou a pokaždý slezeš z pódia, tak je úplně jedno, co jsi zahrál, protože ti všichni řeknou, že to bylo dobrý. A to je podle mě taky špatně. Když to stojí za hovno, tak je podle mě fér, když ti někdo řekne, že to stálo za hovno. Takže a jako když jsme byli mladí, tak jsme ty starý taky neposlouchali. Takže jako já to chápu a rozhodně jí neříkám, že udělala něco špatně, jako... ale říkám, Antistress mě jako dost teda... 
Fanda: Z toho máš úplně trauma ne ? 
Herák: Tyjo fakt jo, mě to opravdu odradilo, já jsem fakt dlouho nic takhle příšernýho neviděl, čímž samozřejmě nechci říct, že není dobře, že něco dělaj. Akorát by se tomu měli věnovat víc než tyvoe… nevím co to tam žrali, ale možná víc než tomu by se měli věnovat hraní. 
Fanda: Ty z toho máš totální trauma, to je úplně v píči 
Herak: Tak jste se ptali na mladou kapelu tak teď jsem slyšel tohle a to bylo fakt příšerný. 
Fanda: Mě se jen líbí jak to zmiňuješ podruhý.

Potřetí!

Fanda: Je vidět, že to myslíš upřímně a vidět upřímnost se mi líbí. 
Herák: A tak jsou dobrý kapely, třeba jako Matter tua 
Herák: Přesně ty vogo. Ravachol se jako podle mě dost posouvá. Ten se hodně posouvá. 
Fanda: Suitcase byl skvělej. 
Herák: Já myslím, že Michal s Vampy udělal jako hroznou cestu nahoru jako s těma kytarama.

Je pro vás, když hrajete s Galantama koncert, důležitej catering?

Fanda: Je zásadní! 
Herák: S oblibou říkáme, že chceme pečený koleno a jahúdky se šlehačkou v backstage, jo, ale nevím jestli je to tak zásadní... říkáme to ze srandy, ty vogo.

Stalo se vám někdy třeba na nějakým SxE koncertě, že byl průser, co se týče masa?

Herák: Hele, my to nikomu necpeme. To jsme právě u toho... já jsem si to párkrát vyslechl teda. Ale to jsme přesně u toho, že my to nikomu necpeme. My nejsme žádní jako antivegetariáni, my jíme maso, ale nikomu neříkáme jako, že ho musí jíst všichni nebo že lidi, co ho nejí, jsou špatní a jsou proti nám. Ať si každej žere, co chce, vole, neser se do mě a já se nebudu srát do tebe. Ale s tím cateringem chci říct jednu historku: Klobouk nás pozval do Českých Budějovic a ptal se, co chceme jako za hraní. A my jsme mu řekli, že chcem prostě pečený bůček nebo koleno. A pak do toho někdo dodal jako ze srandy „a jahůdky se šlehačkou“. A celý jsme to mysleli jako srandu, že jo, samozřejmě. Většinou, když někam jedem, tak se chcem prostě napít a udělat rokec, že jo. No, a my jsme tam byli na tý cestě a on už volal, když jsme byli na dálnici: „Ty vole, kde jste, já nemůžu ty kapely odtrhnout od toho pekáče!“ a já jakej pekáč vole, si děláš prdel? A teď jsme tam přijeli a on fakt udělal jako pekáč jako masa pečenýho, víš, jako byl tam bůček, koleno... a už ve dveřích se nám hrozně omlouval, že nestihl ty jahůdky se šlehačkou, ať se na něj nezlobíme. Přitom to celý bylo myšlený jako sranda. Takže zdravíme Klobouka a Mámy, tohle bylo výborný, tímhle nás jako moc potěšil, ty vogo. Takže ne, o catering nám nejde, ty vogo. Jasně, že jsme rádi, když se nažerem, ale úplně podmínka to není. A hlavně je nám jedno, co žerem, že jo. Když hrajem někam do Ústí... kámo, když nám dáš veganskej guláš, tak si ho dám a budeme ho jíst taky a jsme za něj úplně stejně vděční jako za hovězí guláš, ty vogo. Je to teplý, je to zadarmo. Ale prostě se nás neptej, co chcem, protože ti vždycky řekneme, že bůček. 
Fanda: Bůček über alles.

Jedna otázka, co mě napadla: Jsou Galanti politická kapela?

Herák: Ne, nejsou. 
Fanda: Jako v naší hudbě se to nějak nepropisuje, víš co? Ale jako nebráníme se třeba hrát na akcích, který s tím nějakým způsobem souvisejí, třeba různý benefice, na kterých jsme hráli. Takže neděláte politickou hudbu, ale neodsoudíte to.

Berete se jako apolitická kapela?

Fanda: To se právě snažím říct, že ne. 
Herák: Nedáváme to do hudby, ale názory máme jasně vyhraněný. Víme, proti čemu jsme i proti čemu nejsme. 
Fanda: Naše politické názory se nepromítají v hudbě, ale není to něco, co bychom popírali, že máme. Projevuje se to tak, že když nás pozveš na benefici na něco smysluplnýho, tak ti tam zahrajeme. 
Herák: Rozhodně si zjišťujeme, s kým máme hrát, protože s žádnou nahnědlou špínou prostě nechceme s tím být spojovaní. Ne vždycky se to povede úplně ohlídat, přece jenom nejsme Marek Dočekal hledající vazby na nácky 12 generací dozadu, ale snažíme se vědět do čeho jdeme.

Cítíte, že dnešní česká alternativní scéna má lidi, co jsou „nahnědlí“?

Herák: Jo. Hele, když jsem ještě měl Facebook, tak toho byly plný diskuze. Nevím, jak to funguje v Praze, já se pohybuju, ale tady kolem Nádražky, kde funguje Frýba, nebo mám rád scénu kolem Hluch Crew, tam nic takovýho prostě není. Ale pak přijedeš tamhle do Nýřan a úplně se ti chce brečet. Četl jsem příspěvky Čerťáka... dřív jsem ho měl docela rád a pak jsem četl ty jeho výplachy. Myslím, že je toho plnej punk. Nebudem si hrát na blbečky. Mluvili jsme tady o Volmanovi... myslím, že Do řady! nemají úplně čistý svědomí podle toho, s kým hrajou. Když se podívám do Kralup, tak Diverze... oni tvrdí, jak jsou hrozně apolitičtí, ale myslím, že tak do čtvrtýho piva a pak je toho dost, co je špatně. 
Fanda: Víš co, pořád hrajem hardcore a vycházíme hodně z punku, a to prostě není apolitická hudba. Jenom se to u nás nepropisuje do písniček jako takových. Na koncertě ti bude hrát deset kapel a každá ti bude zpívat, že náckové jsou zmrdi a fízlové jsou zmrdi. A ano, náckové jsou zmrdi a fízlové jsou zmrdi, jasně, ale proč bychom ti to měli opakovat? Proto je to zabalené do té strouhanky a osmažené na pánvi. 
Herák: Tohle nemá cenu vysvětlovat na punkovým koncertě punkovým lidem, to musíš vysvětlit lidem doma, když je vychováváš. Nebo na, nevím, akci od města kterejm je fuk jestli pozvou Tři sestry, Ortel, nebo Pražskej Výběr. Hlavně aby byla dobrá cena.

Stalo se vám v téhle sestavě, že by byl nějaký průser v tomhle politickém zaměření akce?

Herák: Politicky rozhodně ne, tam jsme všichni na stejné lodi. Máme věkový průsery, protože jsme rozdělení zhruba po deseti letech od sebe. Máme tam bojůvky typu 20 vs. 40 let, 20 vs. 50 let a tak.

Je s tím nějaký problém?

Herák: Velkej! 
Fanda: Jsou tam vidět generační rozdíly. Hona je o půl roku mladší než moje máma.

Takže Hona je skoro tvoje máma.

Fanda: Má dvojčata, který jsou starý jako já. 
Herák: Oblíbili jsme si v kapele Fandovu hlášku, když něco řešíme: „Máš pravdu a to mě sere.“ To říká čím dál častěji, protože zjišťuje, že my už jsme ten pomeranč sežrali a on ho teprve loupe. 
Fanda: Já si ho musím ještě oloupat, no... 
Herák: Já ti ho klidně oloupu, ale sežrat si ho musíš sám. 
Herák: Takže politicky jsme na stejné straně barikády 
Fanda: Všichni víme, že fízlové a náckové jsou zmrdi. Všichni víme, že být homofob je debilní. 
Herák: Všichni víme, že se nemáme srát do něčeho, čemu nerozumíme. A že největší nepřítel lidstva jsou kabely a komunista. 
Fanda: Ale neděláme o tom tu hudbu.

Takže vaše první benefice se bude jmenovat „Tuk proti násilí“ nebo něco takového? 

Fanda: „Větší násilí proti násilí.“ 
Herák: Já jsem dřív dělával benefice a ty mi dávaly smysl – tehdy jsem to nazval úplně natvrdo „Benefice na chlast pro kapelu“ a všechno, co se vybralo, se ten večer prochlastalo. To mělo jasnej plán a smysl. Ale benefice, který mají smysl, rozhodně zahrajeme a podpoříme.

Jak probíhají zkoušky u Galantů? Jak to vypadá? Fakt si dáte bůček a pak začnete hrát?

Herák: Fanda jezdí první, zabavil nám klíče erární. Jezdí první a pak mu třikrát za sebou přijde „tuk“ zpráva. Čistě jenom „tuk“, takže chudák musí třikrát jít tou hrozně, hrozně dlouhou chodbou, ty vole, aby nám přišel odemknout. Pak se naladí kytary, řekneme si, že se máme rádi, že jsme zase museli doma použít naše oblíbený „promiň“. No, a pak valíme. Pak je pauze na cigáro, pak zase valíme, valíme, valíme. A v osm jde Fanda říct domů „promiň“, takže jedeme všichni.

Máme jednou týdně zkoušku na dvě hodiny.

Fanda: V šuterý máme... v šuterý máme. Hlavně to nenapiš blbě s účkem, je tam „š“, jo? 
Herák: To prostě jako fakt zkoušíme, no. To jako že vždycky vymyslíme novou písničku a prostě ji hrajem třeba padesátkrát za sebou, dokud prostě není dobrá. 
Fanda: Na každým zahrání něco uděláme jinak, že jo, dokud prostě nám nedojdou nápady a pak je to hotový, 
Herák: No. A pak přesně jako zjistíme, že budeme mít křest a my vlastně jako vůbec nevíme, co budeme hrát, protože vlastně už vymejšlíme nový písničky a hrajem vlastně jenom ty nový písničky. A teď potřebujeme jako na příští zkoušce se sehrát písničky, který budeme teďka hrát na křtu desky, víš?

Vy zkoušíte v Řepích?

Fanda: V Řepích, no. Tam prostě víš co, přijedu do zkušebny a prostě nevím, chvíli dřepím na prdeli a čumím do mobilu a pak se rozehrávám hoďku a půl, než zbytek přijde. A pak prostě dostanu „tuk“ a pak se obejmeme a děláme rock'n'roll, no. 
Herák: To je přesně jako tam, kde vlastně celej ten okolní život jde do hajzlu, ten tam prostě neexistuje. 
Fanda: No, ze začátku tam existuje hodně, pak když začnem hrát, tak už to přestane, no.

Jakože zabijete mouchy na zkoušce?

Herák: My tam právě jako vůbec nezabíjíme mouchy, my fakt jenom hrajem. Prostě čistě jenom jako užíváme ten společně strávenej čas. To i když spolu jdem jako třeba na pivo nebo tak, tak stejně řešíme jenom co, kde uděláme jako s písničkama a tak. Prostě my tím jako fakt žijem, no. Totálně. Přesně, ty vole.

Co ten teaser na to splitko? Prý jste vydali desku a že hned bude splitko, jsem slyšel. Je to tajný, nebo je to jako...?

Herák: Tohle bych asi nechal zavřený. Teď prostě nám vyjde deska u Papagáje a vymýšlíme další písničky. 
Fanda: Vymýšlíme, skládáme prostě nový věci. Budeme dělat splitko s další kapelou, která je podobně úžasná jako my. A až to bude, tak to bude. Prostě do tý doby poslouchejte to co vychází teď.

Nevíš, jakej je náklad desky?

Herák: No, nepamatuju si to. Bavili jsme se o tom s Pavlem... Nepamatuju si to. Nevím. Naprosto mu důvěřuju, takže ho nějak neotravuju a neuháním a neptám se. Neptám se na jeho část toho společnýho byznysu, protože mu prostě věřím, proto s ním ten byznys dělám. A on mi nešahá do toho, o čem skládám.

Vy jste vlastně naslepo poslali mastery a co teď ne?

Herák: Je to tak, no. Jsem poslal jako naprosto hotovou věc s tím, že na tom nebudeme nic měnit, že je to takhle, jestli nám to chce vydat. A vydá to. Takže díky Mami. 
Fanda: Taky děkuju Herákově mámě.

Já děkuju za rozhovor, kluci. Bylo to fajn, takovej hodně punk.

Herák: Jo, ještě jsme neřekli název teda tý kapely, se kterou vyjde to splitko. Jsou to Alaverdi. Hrozně je zdravíme. Ahoj Mámo. Máme se rádi. Spočítejte si, kolik bude mami v tomhle rozhovoru. Čau!

Otázky: Adamus
Odpovědi: Fanda & Herák
Datum realizace: 02-2026
Kontakt:  galantipraha@gmail.com